Je po poledni, v budově téměř mrtvo, ticho.Kolegové se tváří, že pracují, ale oběd a vedro odvedli své , takže spíš nenápadně pospávají. Ty jdeš za mnou na kávičku. Plný hrneček už na Tebe čeká, sedáme naproti sobě a povídáme si, mně ale jede hlavou úplně jiný scénář: Mám oblečené Tvoje oblíbené šaty. Po Tvém příchodu zamykám a schováváme se za roh skříně, ať nás není vidět přes sklo dveří. Líbáme se, Tvé ruce bloudí po mém těle, vyloupnul jsi mi prsa z podprsenky a šatů..vypadá to moc nemravně..dráždíš mi bradavky, saješ je.Zároveň mi vyhrnuješ sukni a stahuješ kalhotky..vklouzneš prsty mezi stehna.. kloužeš po vlhké kůži..dělá mi moc velké potíže nevzdychat nahlas..víš, že to moc dlouho nevydržím.. že Tě budu chtít cítit v sobě.. obracíš mne k sobě zády a vytahuješ šaty nad zadeček. Slyším zvuk zipu a ucítím na kůži prdelky Tvoji chloubu.Je jako kámen. Předkloním se přes stůl a už cítím, jak si žalud razí cestu mezi závojíčky..Sakra, tvářím se mile, snažím se soustředit na Tvá slova..snad někdy příště...To bylo na začátku července..budou vanoce a blizi se Tvá další návštěva..Že by???