Dětství a nejen to

Dětství je sen, který byl kdysi skutečnosti. Vyrostl jsem na slunci a miluji slunce jako svůj domov. Nepamatuji si na nic , než na krásu. Žádný div, ze ji pokládám za podstatu světa. Zda se mi, jako by soustředěná krása způsobila, ze přijímám jakoukoliv nepřízeň osudu lehceji, pokládám ji potom za rusivou výjimku. Rusivou natolik, ze se ji snažím reflexivne odstranit. Jako když se skrabe pes, když ho kouše blecha.
Do kolika míst člověk přišel, kolik lásek prožil, tolik životů oblékl. Jako herec, vystupující každý týden v jiné roli.
Snažíme se žít tím svým životem v jiných šatech a vůbec si neuvědomujeme, ze pokaždé, když znovu odejdeme, někoho opustime, necháváme tam kousek sebe. Jdeme dal, něco nám schází a my to hledáme vpředu, zatímco to zůstalo za námi a táhne nas to kolikrát zpět.
A někdy se stane, ze se na chvíli zastavíme, ohledneme se a vidíme, ze to všechno je takovým kvetoucím hřbitovem našich srdci. Vsude,kam až si vzpomeneme, je malý hrobecek a v něm jedna vzpomínka, jedno srdce. A teď to všechno odpočívá a my jsme již daleko v jiných životech a večer, když svítí hvězdy, ty stále stejné hvězdy, premyslime kdo ví, kam a komu to své poslední srdce dáme.