Pramen

Země, potom vláha, kapka, dvě, více, mnohem více. Studánka.
Malé zrcadlo, odrazy světa nad ním.
Sílící proud chtivý poznání, tápání, nevědomost.
Poté střep barvy luny,okraj praskl, na cestu svítí.
Pramínek,nesměle dolů vstříc jablku vyráží.
Jméno jeho každý jeden z nás zná, neboť on je počátek, on je první.
Cesta, již ví že na ní je, potká další svého rodu a po splynutí touží.
Proplétajíc se spolu uhání dál.
Potok,kolotá a bublá, zurčí dál, poznává,dává na odiv,že tu je.
Řeka,síla, energie chaosu,vzdor, proti kamenům proti všemu,zklamání vodopády utváří.Boj a vztek.
Zákoutí a klidné tůně, tam klid nachází.
S pokorou proud svůj ovládá a roste.
Už ví a nespěchá, na konec cest.