Už nikdy nebudu zklamaný

Nikdy zde nepíšu, co se mi zrovna honí hlavou… a tohle jsem chtěl původně zahodit, zapomenout, při záloze počítače třeba omylem smazat, vytěsnit… ale nejde to.

Minulost nás dohání, pokud se s ní nevypořádáme, není pro nás budoucnost. (já)

Venku je zima. Každý začátek je tak nádherný. Být zamilovaný je přece tak krásné. Hloupě, třeba hloupě. Kudy chodím, na ní myslím. Kudy nechodím, jako by tam určitě byla. Přemýšlím, co můžu. Vidět jí, pozdravit, dát jí jablko od srdce, vidět její úsměv. Riskovat. Ujíždět s ní jejímu psychopatickému manželovi jednosměrkami noční Prahou. Přemýšlet o věcech neznámých, o radosti, o budoucnosti. Několik posledních měsíců pro mě bylo jako několik let. Tak intenzivní, tak pestré, tak krásné. Znovu sem cítil, že někomu na mě záleží. Energii nejenom bere, ale i vrací. Vše bylo jako v tom nejkrásnějším snu, na který jsem, podle pravidel slušného chování, neměl už mít nikdy nárok. Cítil jsem, že to opravdu může být pravda, její slova zněly tak krásně…

Nejdřív jsem si myslel, že to píšeš o mě. Jsem hloupý, naivní, snílek, nezáleží na pojmenování… Ty myslíš, píšeš, sníš o někom jiném… Já sem jen vzduch, co zrovna letěl kolem a ty ses náhodou nadechla. Potřebuješ něco víc… chápu, respektuji… trpím a cítím, že ve mně něco, zase, zase umírá.

Venku je jaro. Stále myslíš, zase píšeš, sníš… byla jsi s někým jiným. Ústa se ti plní slzami. Nemusela jsi to říkat, poznal jsem to. Bylo to silnější. Nejsem už hloupý, jsem realista. Nikdy ti nemůžu dát to, co on. Dobře, budu si dál brát to hezké. Nebudu už nic očekávat, od sebe, od nikoho. Nechci být už nikdy zklamaný. Nemám na to. Vyplavat ze dna, které je pokaždé hlouběji a hlouběji. Udělala jsi ze mě někoho, kdo už nic neočekává a nemůže být zklamaný. Lusknutím prstů můžeš zcela změnit směr, kterým zítra půjdu zase dál a zase bez cíle. Jsem na to připravený. Třeba zamrzí, ale nebude už bolet. Nechceš svobodu, ale jednáš jako svobodná. Dělej si radost. Dělej, co tě baví. Já nechci už nikdy zažít znovu to zklamání.

Dnes je zase venku zima a za tu dobu bylo spousty krásného i krásnějšího. Uběhlo hodně vody. Teď jsem a zítra tu být nemusím. Děkuji za každý další den s tebou. Prožívám ho, jako by to byl ten poslední. Donutila jsi mě ho tak prožívat. Nečekám už, že bude společné zítra. Když se pak ráno probudím vedle tebe, bude to skoro jako zázrak.

Nebudu mít žádná očekávání, nebudu nikdy zklamaný.