Dvacet minut

Náhodou jsem dnes ráno cestou z kavárny, kde jsem si s dcerkou dala cappuccino, šlehané mlíčko a kousek lineckého pečiva, zahlédla podnik, který se pyšnil fotografií mužského torza s vypracovanými svaly přes celou prosklenou čelní stěnu. Kromě fotografie se na stěně skvěly nápisy: Vypadat skvěle. Cítit se fit. 20 minut týdně.

Nasadili mi tím brouka do hlavy. To vážně stačí cítit se fajn jen 20 minut za celý týden? A za to někdo platí? A můžu si alespoň vybrat, kterých 20 minut to bude? Protože jestli je to náhodné, pak při mé smůle bych se cítila neodolatelná a kypící životní energií v pondělí mezi druhou hodinou ráno a bezmála půl třetí. Což je mi docela plat prdné.

Uvažovala bych o téhle službě, pokud bych si mohla zarezervovat čas kolem sobotní půlnoci, kdy bych se na víc než čtvrt hodinky stala zlatým hřebem večírku. Ale asi si tuto radost nechám ujít. To kapučínko připravené sympatickým slovensky hovořícím baristou mi zvedlo náladu dostatečně.