Podzimní deprese

Vážení a milí,

podzim už skoro automaticky evokuje zimu, vlhko, sychravé počasí, období chřipek a podzimní deprese. A bohužel to často nejsou jen vzdálené podzimní stereotypy, ale všední realita pro celou řadu lidí (protože je venku fakt hnusně, už od tří odpoledne se začíná stmívat, a na řadu lidí to skutečně působí dost depresivně).

Je to konec konců vidět i na zdejších blozích, kde se stále častěji objevují i blogy více či méně smutné, nebo aspoň zamyšlené a rekapitulující. A nemyslím teď víceméně tradiční „ubrblaný blogy“, o kterých jsem psal nějaké dva tři týdny zpátky (kdo tady nejvíc spamuje, kdo otravuje v diskusích, kdo je čí fejk atd.), ale mám na mysli blogy o problémech ve vztazích, o podrazech, o rozchodech, o ztrátě motivace a o dalších nepříliš pozitivních tématech.

A zatímco u „ubrblaných blogů“ jsem doporučoval „bojovat“ proti povrchní negativitě (jako jsou občasné hádky či trollování) např. „nekrmením trollů“ a psaním něčeho zábavného, podobná řešení u osobních problémů moc nepomůžou – a nucený úsměv a motivační rady typu „všechno jde“ a „stačí chtít“ mohou být naopak spíše kontraproduktivní.

Ostatně lidé jsou různí a stejně tak i reakce na nepříjemné či krizové situace jsou individuální – někomu se např. stačí se veřejně „vypsat“, někdo se naopak potřebuje někomu (ať už osobně či virtuálně) svěřit; a někdo další by se zase nejraději někam na dva měsíce zavřel a s nikým nekomunikoval.

Já osobně se snažím věnovat zejména té komunikaci, protože když někdo „depkuje“ nebo se něčím užírá sám a bez kontaktu s ostatními, není to zrovna ideální. A tak se jako správná veverka snažím fungovat aspoň jako „univerzální virtuální ucho“, protože poslouchat, co lidi trápí, je asi to nejmenší, co může jeden pro druhého udělat.

Číst o problémech jiných lidí, ať už na blozích nebo ve vzkazech, je samozřejmě smutné (protože empatie); a možná si někdo položí otázku, proč o svých „depkách“ lidé vůbec píší, nebo proč si zrovna na Amatérech s někým povídat o rozchodu, nevěře nebo o ztrátě někoho blízkého; ale faktem je, že Amatéři nejsou jen serverem o sexu a úchylkách, ale „normální“ sociální sítí s „normálními“ lidmi, kteří mají své radosti a starosti. A stejně jako je dobré si všimnout, že má kolegyně v práci na rukou modřiny, nebo pokud možno nepřekročit ležícího chlapa na ulici, ale zavolat mu pomoc, i tady je čas od času dobré zkusit i jinou formu komunikace, než jsou tradiční „zašukací vzkazy“.

Je možná trochu zvláštní hovořit v dnešní době o komunikaci; komunikace je všude kolem nás a neuběhne pět minut, aby nám nezapípala nějaká upomínka, že nám někdo píše nebo máme něco vyřídit. Ale stejně jako se pod slupkou „ubrblaných blogů“ (hádky, spamy, fejky) skrývají reálné problémy (podrazy, rozchody, pochybnosti), tak i pod vrstvou povrchní komunikace (pěknej blog, hezký galerky) je stále dost prostoru i pro komunikaci, která se zaměří spíše na to, jak se tomu druhému daří a jestli je mu už líp.

Samozřejmě to neznamená, aby všichni sledovali všechny ostatní, průběžně vyhodnocovali případné signály (Jarda už dlouho nenapsal žádný blog, Martina si smazala popisek na profilu - co se asi stalo?) a nadšeně přispěchali deseti neznámým lidem denně „na pomoc“ – to by asi mělo podobný efekt jako nevyžádaný penis v prvním vzkazu.

Na druhou stranu, řada lidí je tady už delší dobu a má tady přátele (ať už virtuální nebo reálné) – a zejména u nich by takový zájem mohl mít svůj význam.

Jinými slovy, co třeba čas od času zkusit kromě „zašukacích“ vzkazů například vzkazy „zazájmovací“? :)

Třeba se nám tu podzimní melancholii podaří zvládnout mnohem líp..

Johny.cz