Život není pes...

Jen otevřu dveře skříně, už na mne kouká ta bílá psí hlava zpoza rohu. Myslí si jak je nenápadný a tichý, úplný agent 007. Dělám že ho nevidím a oblékám si kalhoty a tričko. Když zavírám skříň vyleze zpoza rohu a kření se jako debil. Pysky má od ucha k uchu a smíchy na mne cení zuby.

"Jdeme ven, jdeme ven, jdeme ven, jdeme ven, jdeme ven, jdeme ven, jdeme ven, jdeme ven?????? " vesele na mne mručí a vrtí ocasem tak divoce, že se prohýbá ve hřbetě tak, že mám strach, že se zlomí.

"No jo... Jdeme..." zabručím jeho směrem.

Jen to uslyšel, začal Karel jančit jako hříbě ve výběhu. Poskakoval jako tele, boural do stěny, pak do skříně jakoby snad už třikrát dneska nebyl venku.
Jen vylezeme z výtahu jedním skokem bere těch deset schodů dolů, dole brzda smykem a bokem se zastaví o vchodové dveře.

"Ty prosím tě, chovej se jako bílý pes jo? " pokárám ho s kroucením hlavou.

"Pojď už, pojď už, pojď už, pojď už, pojď už... Vrrrrrr" kření se zase jako debil.
"No koukám, že dneska jdeš na vodítku, protože jsi nějaký zvlčený... " říkám mu, když mu zapínám vodítko na obojek.

Vyjdeme ven a Karel automaticky zaboří čumák k zemi a jde. Furt čmuchá a značkuje. Dneska je Karla, tak vyrážíme na dlouhou procházku. Za půl hodiny jsme u přehrady. Pouštím ho z vodítka. Karel neomylně míří rovnou k vodě a po břicho se noří do vody. Písknu na něj, tak vylézá ven a bere do tlamy první klacek co vidí a zase přiblbě poskakuje směrem ke mě. Strká mi klacek do ruky, jen abych mu ho hodil...

"No taaaaak, no taaaak... Hoď mi ho, hoď mi ho, hoď mi ho, hoď mi ho... " pohazuje hlavou a stále mi cpe klacek do ruky.

Jedním škubnutím mu ho beru z tlamy. Poodběhne tři metry přede mne a celý se třese nedočkavostí, až mu ho hodím... Nemůže to vydržet, tak na mne štěkne.

"Haf!!! Hoď, hoď, hoď, hoď, hoď, hoď, hoď!!!" rozmachuju se a hodím. Klacek letí a Karel vyráží. Jeho 4x4 zabírá až odlétavají kamínky a zůstávájí po něm rýhy. S hlasitým plesknutím dopadá klacek na vodní hladinu. Karel dlouhým skokem skáče přímo ze zhora do přehrady a vydává se za klackem.

"Jako malý Jarda... "pomyslím si.

Nechávám Karla plavat a rozhlédnu se po břehu. Asi sto metrů od nás běhá nějaký pes vesele kolem své paničky. Jsou ještě daleko, tak se soustředím na Karla. Už je na břehu a řítí se na mne jako urvaný vagón.

" Hej, hej, hej... V klidu jo? "říkám mu a dávám mu znamení dlaní, ať se zastaví. Karel zůstane stát přede mnou asi tři metry, položí klacek na zem a otřepe se. Voda z něj cáká na všechny strany. Pak zvedá klacek a zase mi ho cpe do dlaně. Ani se nestíhám rozmáchnout, když už nedočkavě štěkne, ať házím. Klacek letí zase do vody a Karel skáče za ním jako pominutý. Takhle se to opakuje asi desetkráte, když tu Karel vyběhne z vody a zůstane stát jako socha...

Otáčím hlavu směrem kde se kouká. Ona ta panička s tím psem už totiž mezitím došly skoro k nám... Karel stojí jako přikovaný, úplně se zapomněl otřepat a tak z něj teče voda čůrkem...
Panička pro jistotu zapíná svou fenu na vodítko a pokračuje k nám.

"Karle! Nesmíš! Zůstaň! " vydávám povely.

Karel se ani nehne. Stále stojí naprosto strnule, šlachy a svaly připravené vyrazit nekompromisně dopředu. Rychle vykročím směrem k němu. Fena taky napne vodítko a táhne paničku ke Karlovi. Je to zlatá retrívřice(chytrá blondýna, jak se jim u nás říká) taky mladá fena, protože se dere za Karlem úplně bezhlavě. Karel zaujal pózu lva z reklamy na ING a mokrý vypadá jako Harapes v legínách.

"Zůstaň! " volám na něj a chybí mi snad metr, abych ho chytil za obojek když vyrazí směrem k feně. Voda z něj cáká a on běží elegantně jako Mič Bjúkenen z Pohřební hlídky.

"Karle!" zavolám na něj, i když vím že je to marné...

Karel přibíhá k feně. Zůstává stát před ní a jejich čumáky se dotýkají. Trvá to nekonečně dlouho, než sebou fena trhne a chce si hrát.

"Můžu ji pustit? Nekousne ji? " volá na mne její panička. Může jí být tak třicet, sportovně oblečená v černých leginách a teniskách. Pohledná brunetka s culíkem.

"Ten tak asi myslí na kousání..." zabručím si pro sebe.

"Klidně ji pusťte, nebo budete zamotaná do vodítka a celá mokrá od toho bílého pošuka... " volám na ni.

Panička povoluje karabinu a fena vyráží. Běhají s Karlem v divokých kruzích, bok po boku a šťouchají do sebe tlamami. Chvíli se radostně perou a pak zase běhají. Mezitím dojdu k paničce fenky. Stojí ke mě zády a můžu si ji prohlédnout. Pro mne je pohled zezadu nejdůležitější, protože jsem zadečkový typ, to se o mě ví. Štíhlé rovné nohy a zadeček nádherný. Musím se pousmát, okamžitě se mi vybaví ten od Delice...

Zastavím se na její úrovni a ucítím její parfém.

Hmm....

Voní krásně...

Tu vůni odněkud znám...

Lovím v paměti...

"Bruno Banani?" zeptám se.
Panička se ke mě otáčí a podívá se na mne.

"Magic Women... "odpovídá s úsměvem.

Prohlížím si ji i zepředu... Hmmm...

"No jak jinak..." odpovídám s potutelným úsměvem.

Psi se válejí v trávě a dovádí spolu.

"Máte moc hezkou... fenku... Je.... Taková hravá... " říkám se smíchem, když vidím jak Ti psi řádí. Hrají na honěnou, oba klopí zatáčky tak, že jim to musí už, už, podklouznout.

"Jsou jí tři, ale když potká takového psa, tak to je konec... Nechce jít domů." odpoví mi panička a cítím, jak si mě prohlíží.

Koukám na tu kouli hrajících si psů když najednou zkoprním...

Karel stojí nad ležící fenou v dokonalé 69tce. Fena mu očuchává čuráka pak olizuje koule a pak i péro. Karel má zvednutou hlavu k nebi a ani se nehne...

Panička si mne přestává prohlížet a podívá se směrem k našim psům...

"Co to... "zadrhne se, když vidí, jak její fena radostně olizuje Karlovi koule a čuráka. Úžasem oněmí.

"Ehm... Tak mne napadá... Kde to asi viděla..." říkám a stěží zadržuju smích.
"Eeeeee... Nekouká vám doma čubička tajně na porno... " ptám se opatrně "nebo do ložnice?"

"Bydlím sama, tohle u mne vidět nemohla.... Aspoň rok... " odpovídá panička a nemůže odtrhnout zrak od psisek.

Karel pořád drží a fena líže.

"No když tak koukám na tu techniku.... A jestli platí,, jaký pán, takový pes...,, Asi bych Vám měl říct o telefon... " říkám a málem vyprsknu smíchy.

"Asto! " zavolá panička celá rudá ve tváři a taky sotva zadržuje smích.

Psi sebou trhnou. Asta se postaví na čtyři a kouká na paničku. Žádný další povel nepřišel a tak nakráčí Karlovi před čumák a vyšpulí zadek. Předníma tlapama jde až na zem a položí si na ně hlavu. Karel neváhá a jako bílý pes a gentleman ji jen tak nešuká. Hezky jí zaboří čumák do kundičky a začne lízat. Líže ji poctivě po celé délce...

Cítím jak panička ke mě otočila hlavu a tázavě se na mne kouká. Najednou i já rudnu ve tváři a cítím, jak mi začínají rudnou i uši.

"Ale techniku má dobrou, ne? " snažím se to obrátit ve vtip.

"Na psa až podezřele dobrou... Platí tady taky,, jaký pán, takový pes,,? " zeptá se mne z čista jasna panička.

"Tak tahle disciplína mne opravdu baví, ale tuhle polohu u nás vidět nemohl... Panička je v tomhle hrozná konzerva... " povzdechnu si závistivě směrem k lízajícímu Karlovi.

Panička se nadechuje, že Astu zase okřikne.

"Nechte je... Karel má dneska svátek a té Vaší čubě se to taky líbí..." říkám jí s prosbou v hlase.

"Ale žádné šukání...! " odpoví mi důrazně panička.

" No jistě že ne,copak se šuká hned na prvním rande? " odpovím jí zcela vážně.

Panička na chvíli skloní hlavu a kouká se do země. Karel vytáhne jazyk z kundičky té čubky a chystá se jí tam vrazit čuráka. Vzduch rozřízne můj ostrý hvidz. Oba psi sebou trhnou a Karel se na mne vyčítavě podívá. Oba psi k nám jdou pomalu. Karel si sedá se sklopenýma ušima přede mne.

"Karle na první rande stačilo... " naoko ho kárám.

"Asto, to se dělá? Jen tak vykouřit cizího psa?" kárá vážně panička.

Koukám se na paničku jak v předklonu kárá Astu. Ten její zadeček v legínách je jako magnet, pořád se na něj musím koukat.

"A víte co? Jsou chvíle kdy těm psům závidím... Můžou si zašukat jen tak na ulici s úplně cizím psem, nebo ho vykouřit, nebo vylízat, můžou si sami olizovat kulky a péro, nebo frdnu. Neřeší jak se obléct na rande, nejde jim o nějaké hmotné statky, neřeší bonitu toho partnera, prostě šukání pro radost. Nemusí do práce, mají bydlení, misku s jídlem... Vlastně jim zavidím dost. Tak zase třeba někdy...."říkám paničce napůl na odchodu.

Pohladím Astu po hlavě, mlsně pohledem pohladím paniččin zadeček a polaskám i kozičky.
Odcházím a oba s Karlem cítíme, jak nás obě sledují.

"Vrrrr... Ty wole Frede viděl jsi tu dokonalou postavu... Vrrr... " mručí zasněně Karel.

"jj, viděl... " odpovídám zasněně a vidím před sebou ten zadeček v legínách.

"Ty její dokonalé slechy.... Vrrrr.... A běhy... A válela se semnou po trávě... Vrrrr... A jak mi olizovala koule... Haauuuuuuuuuuuuu... " zavyje slastně Karel.

"Hmm... " zabručím závistivě.

"Vrrrr... A ta její kundička... Lízal jsem ji jak jsi mi říkal, po celé délce a dovnitř jazykem... Celá se chvěla... Vrrrr... " kouká na mě Karel s vítězoslavným úsměvem.

Odepínám mu nasraně vodítko a ukončuju jeho nadržené kecy jedním slovem.

"Klacek..." řeknu nahlas. Zvedne hlavu a divoce se rozhlíží. Uši se mu postaví nahoru a celé tělo se napne. Dva skoky a už má nějaký v tlamě.

"Hoď, hoď, hoď, hoď, hoď, hoď, hoď!!! " strká mi ho do ruky.

Beru mu klacek z tlamy a házím ho daleko před nás. Karel vyráží jako střela...

" Pcheee.. " odfrknu si "A už neví ani jak se ta sladká čubička jmenovala..."

Kuwa... Někdy bych fakt chtěl být psem...

Fred