Válečná polévka.

V obchoďáku přeplněno jest, no aj tak sa vařit mosí. Enom tá inspirace chybí, když slyším v dáli křik a řev. Tož blíž sa se ženů dávám. Kolem chlaďáku hlůček důchodců holama do sebe buší, asi velké slevy budou zde.
Francůzké hole vzduchem sviští, vycházkové, jakbysmet.
Tož chvílu pozoruju onu vřavu, zvědavost ně přemáhá
třebas dobrotu tam majů, inspirace toť má.
Nedbaje láteření ženy mé, že už jednu ruku v gypsu mám nořím se do bitvy líté , šak tu inspiraci načerpám.
Klidem sobě vlastním, útokům sa vyhýbám
šak jak březí laňka vypadám.
Okolo bába luftem plachtí, ztěžka do erteplí dopadá
dědek sa smíchy v půli lomí, protéza z huby my vypadá.
Krok sun krok sa k chlaďáku blížim, šak co to vidí oko mé
kuřata majů o 2 koruny zlevněné.
Ruků v gypsu sa kryju , nenápadno sa k dvéřám přikrádám malinkým otvorem horní stehénka vybírám.
Eště aj kuřecí srdéčka, šak rád je mám.
Kolem vřava na síle nabývá, zelenina kolem léce byt samuraj, hned by byla nasekaná v polévce.
Bába stekle po dědkovy začne erteple házat dědek rozpomenut na mladá léta, holů sa snaží granáty vracat.
Z vřavy velké vycházám k ženě mojí
a kolem letí svazek cibul jarni.
Za ním eště štupl z hole
ale ten sa špatně kůše.
S řevem HADŽIMÉÉÉÉ pohybem gypsové plácačky srážím svazek jarní cibulky.
Eště trocha koření aby nám chutnalo vaření
a tež dobré červené, ať zavládne všeobecné veselí.
Doma v hrncu sa kuřátko pomáli vaří
očka z omastku sa na ně smějí.
Srdéčka aj stehénka varem měknů
nám vinkem líca rudnů.
Dnes enom základ sa udělá
zitra sa dobrota dodělá.
Za ranního kokrhání
vůně vývaru ně z postele vyhání.
Ohřát vývar, maso vyndat, zeleninu přidat a pak už enom chodit čuchat.
Když zelenina varem změkne ještě játrové přidám koule.
Vůně tato láká , juchů
tož eště pokrájat cibulku.
Ta vůně božská jest, šak těžko byla vytvořena neb z bitvy byla inspirace vynořena.
A tož ať vám chutná polévka silná
aby pak bitva byla lítá .
Dobré chutnání😂😂😋😋