Že by to byl amatér...?

Před lety touhle dobou. Bejvala vyzvedávám v práci. Lásko musíme pro Karla. Měl úraz, prosil, ať ho vyzvednu z nemocnice a hodím domů.

Karel, statný sedmdesátník, navždy a vždy kravaťák. Vypadá na padesát. Poznávací znamení - oblek a velmi drahé hodinky. Až na pár mírně sexistických narážek (tedy občas opravdu dobře mířených) celkem super společník pro všechny.

Na ambulanci v nemocnici se k nám pajdá o berlích zafačovaná mumie. Špinavý oblek v cárech na ni visí... Drahému padá čelist ... ty vole Karle!!! Co si dělal!? Mumie se zašklebí a zakrákorá.. byl jsem u milenky a přišel manžel. "Ten tě teda zřídil..vypadne z drahého." Čekárna ambulance se zavlní. Čekající trpící se uculují ve své bolesti, někteří se nepokrytě chechtají. Karel zpoza fáčů čelistí bez zubů zašišlá.."ne ty vole, to sem si udělal sám!!!" To už jsme Karla raději uchopili a táhli k autu.

Opatrně jsme ho za velkých obětí naskládali částečně na zadní sedačku s nohama do kufru a vyrazili k němu domů. Drahý si vlezl k němu dozadu a já se zcela konsternovaně snažila nenabourat, řídit a vnímat, co se vzadu děje.

Po chvíli se Karel rozšišlal. Víš byl jsem u své milenky ve Vršovicích a přišel domů manžel. Tak jsem popad vše a vyskočil oknem v přízemí do zahrady. Honem obléct a pryč. Bylo trochu šero a jak tak běžím metrová zídka. Nejsem žádná sračka. Tak jí přeskakuji... a je to v hajzlu. Chvíli se odmlčel. Byl to vršek několikametrové zdi a já spadl po držce tak 3 metry rovnou na chodník pod ní...

Oba s drahým na sebe koukneme ve zpětném zrcátku a vidím jeho stále vytřeštěný zrak. "Ty vole, jak si starej tak si blbej, mohl ses zabít...stojí ti to za to?" Karel nasupeně odvětil - "žiju!!! Ale byl to nejdražší sex mého života! Zuby v prdeli a hodinky za sto tisíc k tomu... Stojí, jako dole mi stojí, ale tam ne, tam už šukat fakt nepůjdu!!!"