ZMLSANÝ ZAJÍČEK 2. díl

Bože, jak já ten budík nesnáším. Znechuceně zamačkávám zvonění a pomalu se probouzím. Jsem nevyspalá a oči mám bolavé. Nechce se mi nic. Jsem zklamá, že budu muset zvládnou další den. (I když jsem si při usínání přála, aby bylo mé poslední, tak bohužel nebylo.) Opět musím předstírat, že je všechno fajn.
Začíná běžný kolotoč. (Vytáhnout děti z postelí. Nachystat svačiny. Tisíckrát jim říct ať si obléknou další kousek prádla. Doběhnout oba autobusy. Stihnout včas přijít ke škole i do práce.)
V metru je jako vždy ostré světlo, co nikomu nedělá dobře. Sedám si do rohu a klopím hlavu k zemi. Dnes nemám chuť se lidem koukat do očí. Nikdo by o to beztak nestál. Jsem ubulená a bez sebemenšího úsměvu.
V práci jsem opět první. Odemykám a zadávám kód alarmu. Klepou se mi ruce. Rozsvěcím v místnostech. Převlékám se do hladkých šatiček, co jsem nosila v prváku a chystám si věci na práci. Všechno naštěstí stíhám. Když slyším cvaknutí dveří, tak jdu nakouknout k recepci. U dveří stojí blonďatá A..... v kabátu.

M: "Paráda, jsi tu akorát."

A: "Jeee, tady je to hezký. Ahoj!"

M: "Ahoj! Taky se mi to tady moc líbí."
(Kamarádka scházý dolů po schodech s údivem a rozhlíží se. Když je dole, tak se nakloním a dávám jí pusu. Snažím se vypadat uvolněně, ale moc mi to nejde. Dělá mi problém koukat jí do očí.)

A: "Jak se máš?"

M: "Majitelka má dobrý vkus. Budeš si chtít ještě odskočit?"(Stojím pod křišťálovím lustrem a dělám, že jsem otázku neslyšela.)

A: "Ne, nechce se mi."

M: "Jsi hodně zmrzlá?"

A: "Zmrzlá jsem dost. Už se těším do teplíčka."

M: "Zapla jsem ti vyhřívání. Pojď za mnou." (Otočím se a jdu z recepce k zadní místnosti do které jsou pootevřené dveře. Kamarádka jde za mnou.)

A: "Ty jsi tak hubená. Moc ti to sluší."

M: "Děkuju, moc toho nesním. Nemám chuť k jídlu. (Zavírám za námi dveře.)

M: "Támhle si můžeš odložit." (Ukážu na křesílko a A..... se začne svlékat do naha. Když je celá svlečená, tak se otočí a podívá se na mě.)

A: "Ale ty jsi mi neodpověděla na mou otázku. Jak se máš?" (Podívá se mi do očí a mě je jasné, že jí nemůžu říct je mi fajn. Okamžitě mi začnou téct slzy. Nejde to držet. Jdu k A..... a bejmu jí. Chytne mě a začne mě hladit po zádech.)

A: "Co se stalo? (Čeká na mou odpověď, ale já nejsem schopná mluvit. Jen jí mačkám k sobě a brečím. Chvíli takhle stojíme a já jsem moc ráda, že mám alespoň někoho, koho můžu obejmout.)

A: "Řekneš mi to?" (Neudržím se a skoro zakřičím. Petr je děsnej sráč.)

M: "Lehni si nebo to nestihnem." (A..... si lehá a dívá se na mě. Já jí čistím tělo roztotek, ale zároveň na ní padají moje slzy, které roztírám. Z hluboka se nadechnu a začnu jí povídat.)

M: "Petr mi před časem řekl, ať si založím nový profil a začnu si s ním psát tak, aby nevěděl, že jsem to já." (A..... nechápavě třeští oči a poslouchá.)

A: "A ty jsi to udělala?"

(Utřu si nos kapesníkem a odpovím.)
"Jo. Stačili mu 2 fotky mojí kámošky a pár dní psaní. Ve středu zarezervoval hotel U prince na Staroměstském náměstí. Mě napsal, že se zdrží na služebce a ve čtvrtek přišel ve 20:00 do hotelu."

A: "Ta tvoje kámoška tam na něj čekala?"

M: "Ne, čekala jsem tam já."

A: "Tak to je síla. To bych do něj vůbec neřekla. Všechno bylo tak skvělý. Byla jsi s ním šťastná. Ale jestli je takový, tak bys kvůli němu neměla brečet. Nestojí ti za to."

M: "Jenže já ho miluju."