Ohlédnutí

Doma je relativní ticho. Děti ještě spí, jen z jednoho pokoje se line zvuk televize. Všechny mé ranní povinosti mám za sebou. Plán na dnešní den byl a už je nenávratně pryč. Dívám se na hodiny a říkám si, že by se to dalo ještě stihnout ale moc dobře vím, že je tom jen naivní moje představa. Asi bych se snad mohla i zlobit, ale proč si kazit poslední den v roce.

Sedím v kuchyni u druhého šálku kávy a ohlížím se zpět. Letošní rok pro mě nezačal zrovna pozitivně. Ale nepodlehla jsem, zabojovala a zdravotně se dala relativně do pořádku. Jo, už nikdy nebudu úplně fit ale můžu žít v podstatě plnohodnotný život. Usmívám se a upiju kávy.

Rozhodnutí se postavit na vlastní nohy a odejít bylo to nejtěžší. Teď se tomu směji, vůbec nechápu čeho jsem se vlastně tak bála. Ale ano, zodpovědnosti a umění spolehnout se jen sama na sebe. Už vím, že to byla hloupost. Můj nový život se mi zamlouvá, i když jsou dny kdy si nevím rady. Jako když vyměníte prasklou žarovku a ono to světlo stejně nesvíti. Jen občas problikne asi nějakou morzeovku. To je můj úkol v novém roce, přijít na kloub této záhadě.

Ohlížim se co se mi letos povedlo a co ne a skromně si přiznávám, že jsem na sebe pyšná. Uděla jsem i pár kopanců. Někomu ublížila, někoho potěšila a pomohla. Někoho od sebe tak dlouho odháněla až se mi to konečně povedlo a dárek pořád osamocen čeká pod stromečkem. Někdo se mi vrátil do života i když jinak než jsem tajně doufala. Nebyl to špatný rok, byl prostě plný zvratů a emocí.

Vždy jsem si na konci roku přála aby ten nový byl lepší a bylo líp. Letos ne! Pokorně jsem poděkovala za vše a mé přání je takové, aby ten Nový rok byl takový jako posledních 5 měsíců, kdy jsem konečně začala volně dýchat a žít. Už teď vím, že mám před sebou velkou výzvu v podobě nové práce. Ale přijala jsem tu nabídku s tím, že se jen tak nevzdám. A budu si plnit své sny !

A Vám všem přeji do Nového roku zdraví, protože bez něj nejsme nic. Štěstí aby byl důvod se usmívat a spokojenost aby ten úsměv vydržel po celý rok 🍸