Silvestr před 40 lety...

Mimochodem, toho Silvestra před 40 lety si vybavuji téměř podrobně. Silvestr toho roku byl opravdu velmi teplý a deštivý, takže dámy jen tak v lodičkách a společenských róbách s lehkým pláštěm nebo pelerínou, muži v polobotkách a oblecích s nějakým tím pověstným baloňákem vyrazili za zábavou. Nějak si podrobnosti prognózy počasí nevybavuji, ale meteorologická služba tehdy fatálně selhala...

Já Silvestra toho roku trávil se spolužáky na vysokoškolských kolejích v Porubě. Když jsem se na Nový rok dopoledne vracel domů, nemohl jsem jako obvykle použít tramvajovou linku, jelikož troleje byly pokryté robustním ledovým krunýřem a všechny výhybky beznadějně zamrzlé. Silnice i chodníky byly jako ze skla, takže vzal jsem zavděk autobusem linky č. 33 z náměstí Alšova. Cesta, která za normálních okolností trvá řidiči autobusu 10 minut, trvala přes hodinu, a to řidič autobusu manévroval od obrubníku k obrubníku, protože vůz byl na náledí naprosto neovladatelný... Ve Svinově, kde jsem přestupoval, nebyl na nádraží žádný vlak... Krunýře ledu na trolejích trhaly dráty elektrického trakčního vedení na cáry.

A tak se hospodářství a ekonomika začaly hroutit jako domeček z karet. Nevinil bych z toho komunisty, vůči takové apokalypse je každý režim beznadějně smrtelný. My, mládež školou povinná, přivítala uhelné prázdniny, protože kromě trolejí a výhybek zamrzly i vagóny s energetickým uhlím, zamrzly pásové dopravníky, mrzla i nafta v dobývacích strojích a elektrická přenosová soustava se pod náporem ledového příkrovu kácela k zemi. Můj otec v té době ve funkci hlavního energetika firmy poslouchal každodenní hlášení energetických stupňů, které se pohybovalo po celé 3 týdny mezi stupni 14 a 15, přičemž stupeň 16 by již ani vysílán býti nemohl, protože šestnáctka znamenala definitivní rozpad energetické soustavy...

Nechci domýšlet takové počasí dnes - stupeň číslo šestnáct nastal by téměř neprodleně, protože dnes není k dispozici ani armáda...