POSLEDNÍ POLIBEK

Měl to být poslední polibek, ale nějak se to zvrhlo. V ten okamžik nebylo nic, co by nám bránilo.
V očích měl zvláštní výraz. Byl to koktejl mnoha emocí. Věděla jsem, že je mu všechno moc líto a on dobře věděl, co ztratil. Díval se na mě jako na zázrak, kterého se mohl opět dotýkat. Všechno mu bylo zase vzácné. Byl něžný a zároveň vášnivý v jednom.
Koho by napadlo, že z polibku bude tak luxusní sex? Byla bych šťastná i za pohled do očí a pevné objetí, ale s ním to jenom takhle prostě nešlo. Bylo až neuvěřitelné, jak jsme do sebe krásně zapadli. Šlo to hladce. Měla jsem na něj neskutečnou chuť a on na tom byl stejně. Když jsem na něj pomalinku dosedla, tak jsem slastí zavřela oči. Byl to krásný pocit. Mít ho opět v sobě. Cítit se naplněná, propojená a kompletní. Další pohyby už nebylo potřeba řídit. Vše už šlo samo.
Znali jsme se. Věděli jsme o každém detailu, co nás vzrušuje. Měla jsem chuť se smát a zároveň brečet štěstím. Sama jsem byla překvapená, jak rychle jsem z něho začala téct. Jindy to trvá nějakou dobu, ale tentokrát to bylo hned. Když na to vzpomínám, tak nevím, jestli to bylo silné tím, že jsem ho stále milovala a on miloval mě nebo tím, že jsem se chovala jako nadržená děvka a tekla bych takhle z každého. Možná to bylo obojím. Možná jsem byla a stále jsem zamilovaná děvka.
Jsem ta, co miluje jednoho a touží po dvou. Jsem ta, co má sama výčitky. Jsem ta, co možná jednou také nevydrží a podlehne jinému. Jsem ta, co přesně ví, jak moc je těžké odolávat. Jsem ta, co jednou možná bude na jeho místě.

Jsem stejná jako on, a proto chci odpouštět.