To spalující horko

"Cos přinesla " zeptal jsem se dívky, která mi podávala proutěný košík. Byl v něm sýr, chleba a víno.
"Nestuj, posaď se" pobídl jsem dívku.
"Víno bude sladké, je mnoho slunce" řekl jsem.
Nad námi, vzhůru po celé stráni běžely vinice, prahnoucí, zarudlé, vystavené horku v naprostém tichu.
Za námi bylo nebe stejně modré jako nad rovinou. Těsně u země se tlačily ke světlu zlátnoucí hrozny plné sladké šťávy. Kypěly jako ženské prsy, hřejivé a těžké v dlani. Teď bylo slyšet, jak si někdo zpívá mezi vinicemi. Dívka naslouchala hlasu a přála si, abych se na ni znovu podíval, protože se jí zdálo, ze je teď mnohem krásnější než před chvíli. Cítila teplo na svých bocích, zdvíhající se dech svých ňader - jakoby na nich utkvěl pohled cizího kolemjdoucího a tak spěchala v mysli překotně , aby nalezla nějaká slova , ktera by zaznamenala každý z těch pocitů zároveň.
Dojedl jsem a znovu se chopil motyky. Jak jsem se nakláněl, pozoroval jsem kradmo nohy dívky, pevně zakotvené v trávě a materidousce. Stála, naslouchala nárazům motyky o kamení a cítila stále prudceji, jak její přítomnost vzbuzuje žádost. Šířilo se to kolem ní jako kruhy na vodě nebo vůně okolo rozkvetlé růže. Něco se také dotykalo lehkým hmatem povrchu jejího těla, jakoby se ocitla v objetí rukou, které její vzrušené tělo svíraly a tiskly.
Odložil jsem motyku, zadival se ji zpříma do očí, přistoupil k ní, vyhrnul jí sukni a zvolna položil do voňavé trávy.