Vstávanie? nie

Tuším sa s veršovaním vrece roztrhlo.
Na to musíte veľa rozmýšľať, aby ste videli svoju myšlienku vo veršoch. To nedám. Občas ale čítam slová, ktoré rozochvejú dušu, sú jej blízke.
Nositeľ Nobelovej ceny, áno, váš, pozrite sa, ako písal:
Na ohbí paže spát mě nech,
ne, nedívej se na hodiny,
teprve svítá, není spěch v poklidu sladké čtvrthodiny.

Ruka ležící na mých rtech
je stvořena jen pro květiny,
ne, nedívej se na hodiny,
na ohbí paže spát mě nech.

Vtom jsem se zachvěl bez tvé viny.
Vždyť takhle leží na hrdlech dřevěný límec gilotiny.
Však dotek tvůj je přece jiný,
na ohbí paže spát mě nech.

Dostala som ju na ručnom papieri tlačenú, múdru a krásnu, poéziu.
Ľahšie sa vstáva do práce s básňou, než s prázdnymi slovami ranných programov tv...