Před asi 20 lety...

Tak jsem na popud jedné dámy zapátral ve svém literárním archivu...

Kdysi jsem byl nesmělý hodně plachý mladík astenické postavy. Dnes je tomu již
jinak... Skráně prošedivělé, na temeni lysina, v pase nadbytečné tukové zásoby pro horší časy. Inu, něco jako Vladimír Putin, jenže v hodně deformované podobě. A tak zatímco Vladimír Putin a jemu podobní rozjíždějí druhou mízu na lyžích, já surfuji na internetu. A to je ten kámen úrazu...

Všechno začalo okamžikem, kdy jsem si pořídil supernové a superrychlé PC s možností připojení na internet. Zanedlouho jsem zjistil, že internet poskytuje i možnost seznámení, a to naprosto ideálního - indiskrétního jako stvořeného pro nesmělé a plaché osoby. Zavěsil jsem svou podrobnou a vyčerpávající charakteristiku na server www. rande.cz a čekal, co se bude dít... I dělo se - nabídky žen vdaných, rozvedených, ovdovělých se jen a jen hrnuly a já s vidinou lákavého erotického dobrodružství psal a psal na všechny světové strany - od Plzně až po Slovensko...

Každičké to psaní však jednou musí skončit a nastala osudová chvíle - pozvat vyvolenou bytost na rande... Nebyl problém vybrat tu či onu restauraci, vinárnu či cukrárnu... Problém byl, jak dotyčnou oslovit, jak jí předat květiny a o čem se s ní bavit. První setkání, nejnadějnější ze všech, však skončilo hned v úvodu naprostým fiaskem... Usadil jsem svou vyvolenou za vinárenský stoleček, objednal a okusil archivní červené víno a v nastalém nervovém a citovém vypětí jsem celou číši zvrhl do jejího půvabného klína haleného bělostnou zavinovací sukní... Prvotřídní malér byl na světě a vyvstal problém, jak zaonačit potenciálně se rozvíjející nevěru na obou stranách. Přísahám, že to bylo poprvé a doufám, že i naposled, co jsem se s krasavicí zamkl na dámském záchodě a celý zkoprnělý pomáhal s odstraňováním, solením a praním nevzhledného fialového fleku... Dotyčná ztepilá krasavice stála přede mnou v sněhobílých kalhotkách, lkala nad svým budoucím osudem a já ač na samé hranici kýženého úspěchu, přišel nejen o erekci, nýbrž o šarm a glanc. Pan vrchní nám nedopitou láhev ráčil laskavě uschovat do doby návratu, já se omlouval a blekotal, střídavě rudnul a zajíkal, a to bohužel až do doby, než zavinovací sukně jakžtakž uschla. Trapně jsme se rozloučili, čímž dobrodružství skončilo dříve než začalo... Na esemesky už mi nikdo neodpověděl, mám za to, že proto, že jsem svou neomaleností zase jednou urazil křehkou ženskou duši...

Jak na Nový rok, tak po celý rok, říkává se... Všechna ostatní setkání se už odvíjela s vidinou dalšího potenciálního nezdaru. Nemíním Ti líčit podrobnosti každého dalšího setkání, tak mnoho jich zase nebylo, zmíním se jen o těch nezapomenutelných. Myslím, že druhá nebo třetí v pořadí byla úspěšná podnikatelka v branži cestovního ruchu. Kytici kurkumy přijala chladně, stržený papír, jímž jsem halil dotyčný květ před zraky zvědavců, hodila nenuceně do prvního odpadkového koše. Vystoupal jsem za ní po točitých schodech známé ostravské vinárny a usedli jsme v očekávání věcí příštích... Bylo pro mne velkým štěstím, že stolní lampičky zde mají nesnímatelná stínítka. V opačném případě by iluze výslechu na pověstné Bartolomějské byla naprosto dokonalá. Permanentní výslech skončil, já byl po zaplacení útraty propuštěn a celý zkoprnělý a propocený přestálým nervovým zhroucením se ocitl "vyplivnutý" na rozpálené letní dlažbě. Ještě štěstí, že jsem si tu košili, co jsem měl tenkrát na sobě, nežehlil, jak mi bylo hned v úvodu dotyčnou dámou vytknuto - stejně byla propocená a skončila bez meškání v prací lázni. Mozek jsem se snažil od té doby vyprat mnohokrát, bohužel bezúspěšně...

Jedna z dam, jež mému ostrovtipu rovněž neunikne, surfuje na serveru www.rande.cz snad dodnes. Ani se jí nedivím, takové drobné přilepšení k životnímu standardu nikdy není k zahození. Setkali jsme se jednoho krásného letního dne před nádražní budovou. Slunce pálilo jako čert a k jeho zatmění nedošlo jen a jen proto, že stálo téměř v nadhlavníku. Dotyčná osoba si mne vyzvedla povozem a odvezla do končin i mně málo známých. Hodovali jsem a klábosili svorně až do doby, než mi byl předložen účet za polední menu. Ještě donedávna jsem byl skálopevně přesvědčen, že smluvní ceny tohoto kalibru jsou pouze výsadou stověžaté matičky Prahy. Leč i v Ostravě je podnik, kde za polední menu s nealkoholickými nápoji zaplatíš téměř tisícovku a zbytek si obsluhující číšnice ponechá jako spropitné... A potom, že Ostrava nepatří mezi světové metropole???

Ale abych pořád jen nehaněl, ani já nejsem rytířem bez bázně a hany. Bylo-li by tomu tak, na erotických a jiných seznamkách bych dozajista nesurfoval. Je to jen a jen příspěvek na téma, jak se z ostýchavého plachého jelimánka postupem času a vývojem událostí překotných i pominutelných stále nestává buldozer ženských srdcí. Setkal jsem se s mnohými a ačkoliv si jejich evidenci nevedu, veškerá ta setkání patří k sice nenaplněným ale nezapomenutelným zážitkům... je to jen a jen povzdech nad neprobádanou a nevyzpytatelnou hloubkou ženské duše.

Muži jsou podle mne dvojího druhu. Ti, co to s ženami umějí a nemají pražádné
problémy a pak ti, co to s nimi neumějí a přesně v duchu hesla "komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí" se zmítají v problémech jak na to... Osobně se řadím do té druhé kategorie a po sečtení všech výdajů docházím k nezvratnému přesvědčení, proč tak dobře prosperují erotické salóny a jim podobná "obšťastňovací"
zařízení...