Zrcadlo, zrcadlo

Nedávno jsem opět jel zrcadlovou tramvají.Jak tak koukám na nápis usměj se,bleskne mi hlavou nápad.

 A jelikož od nápadu k realizaci není nikdy daleko,už se hrnu k zatemnělé kadibudce řidiče a klepu na dveře.

 Pronáším základní zašukací větu: Slečno usmějte se, chci Vás pozvat na kafe.Už uprostřed věty  zjišťuji,že je něco špatně.

 Na místě řidiče sedí fousatý stodvacetikilový chlap.díky mé stokilové váze jsem byl rychlejší a vystoupil jsem dřív než stačil vytáhnout železnou tyč na výhybky.

  Poučení pro příště: podívej se první koho to vůbec zveš na rande.