Být či nebýt....za kokota.

Je lepší mit čisté svědomí, nebo si užívat?
Asi podle každého je to jinak, já sám to v sobě srovnaný nemám. Říkal jsem si, že svědomí je lepší čisté, ale teď jsem trochu nasranej, že jsem neuvažoval obráceně...ale kdo ví, třeba bych to pak viděl přesně opačně.

Je to asi rok, možná víc, co mě potkala jedna umělkyně (podotýkám, že to není žena z amatérů) a že mě chce namalovat.
Samozřejmě, že moje jesitnost a ego bylo naplněno vrchovatě a souhlasil jsem, načež ona mě navstivila v práci a udelala pár fotek. Při konverzaci jsem si nemohl nevšimnout, že po mě jede a to tak, že hodně, doposud jsem se s něčím podobným nesetkal, skoro mi to připadalo, že je nastrčená od moji ženy, aby otestovala moji věrnost. Dělal jsem, jakoby nic a zároveň byl ve střehu, ona ani v podstatě neni můj typ, ale když se vam takhle někdo snazi dostat na ptáka, tak je těžké odolat, nicméně jsem odolal a to i přes to, že to děvče to zkoušelo a vlastně možná pořád zkouší doposud...
Nicméně nedavno můj portrét dokončila a vystavila na nějaké velkolepé akci.
Ne nestala se ze me celebrita, ne nekoupila si ten obraz moje žena, jen ta umělkyně dala na FB , ano tu zkurvenou socialni síť nějaký označení, jakože mě...no a moje zena samozřejmě otazka, kdo to je?!
Ve mě by se krve nedořezal a nejdřív jsem něco zablekotal, ze je to výtvarnice a že mě chtela namalovat, což se stalo a hotovo...ta moje samozřejmě začala vyšilovat, ale ještě celkem v normě...mě se to ale rozleželo v hlavě a říkal jsem si, že nemám co skrývat a tudíž se ji omluvim a povypravim celý příběh a myslel jsem si, že tim se to srovná.
Chyba lávky... začala vyšilovat ještě víc a vypadá to, že jsem podle jejích slov , ztratil na dobro její důvěru. Doma dusno jak kráva, no vždyť to znáte.
Takže vysledek je, že moje žena je naštvaná úplně stejně, jako by mě přistihla při vášnivý mrdačce, ale s tím rozdílem, že jsem si nevrznul...
Tak si říkám, jestli svůj postoj k čistému svědomí nezměnim.