Jak dlouho vydrží láska?

Jak dlouho vydrží – láska, ta nesmrtelná, kouzelná, mocná, co hory přenáší ... jak dlouho.
Jak dlouho vydrží ... ta naše.
Naše?
Moje?
Jak dlouho.
Co když je moje láska toulavá jako moje nohy.
Co když u ní nevydržím jako nikdy u ničeho. Mám ráda kytky ... znala jsem jich spoustu od potoků, z lesů, luk ... a pak jsem vzhlédla k nebi a zakoukala se do ptačích perutí a hledala kdo to letí, kdo to zpívá, jak žije ... a pak jsem zakopla o šutr a zkoumala jeho barvu, složení, vznik ... a pak si lehla na rodnou hroudu a očarovala mě krása pidirostlinek – mechů, kvetoucí trávy ... a v ulicích měst obdivuju architekturu, renesanční portály, barokní okna ... a když jsem se kdysi v noci toulávala krajinou, zadívala se do dalekých hvězd ...
... herbáře, knížky, sbírky nemám kam dávat a v hlavě ... v hlavě zmatek.
A v srdci?
Co když má láska zeslábne. Horský vítr ji odfoukne. Slunce vysuší a voda zatopí. Jak dlouho vydrží?
Než se objeví nová, silnější?

Vysockij kdysi zpíval písničku o příteli - chceš-li poznat, jaký je, vezmi ho do hor a uvidíš ...
Kam ale vzít svou lásku, aby člověk poznal, jaká skutečně je.