Černá duše

Přes den anděl v bílém...
A večer...dáma s černou duší, jejíž černá barva se s každou probdělou nocí mění do stále temnějších odstínů tmy...a tím pomalu přebírá nad svou dámou vládu. Ta černá duše totiž přesně ví co by chtěla mít...

Poprvé se nesměle ozvala před dvěma lety...chtěla být spoutaná a opanovaná hrubou mužskou silou. Podařilo se...Ale nakonec si ji sama podmanila a ovládla a možná i vyčerpala.

Ale duše chtěla víc. Vložila do svého počínání všechen chtíč a vyrazila na cestu, na dlouhý lov mezi muže. Dívá se pozorně kolem sebe a nabízí svou neukojenou, polonahou, vyzývavou dámu jako loutku - nejen na odiv - všem mužům bez ohledu na věk, krásu, postavení a s posměchem sleduje dopad své ničivé síly a stejně ničivou nenasytnost té, ve které je ukryta.

Je samolibě spokojená rychlostí, kterou její dáma boří své letité, zpuchřelé a nyní již polámané plaňky kdysi pevného plotu, kterým dáma říkala..."hranice? Cssss..."
"A když jeden muž nestačí kolik jich tedy přinese uspokojení?" Přemýšlí si duše a počítá: "Dva, tři....deset? A kdybych vydala tělo své dámy napospas těm deseti nadrženým chlapům najednou....zvládne to? Zkusíme", uchichtne se mezi vzdechy své dámy, jejíž chtíč nemá konce, a která právě po šesté prožívá svůj vrchol v slastné křeči, a už teď moc dobře ví, že není poslední, a že uspokojení nepřinese ani jejich dvojnásobek....

Prosím, kde je čistírna černočerných duší utržených z řetězů pravidel a konvencí?