"Moc přemýšlíš"

Jsem z těch, kteří tato slova slýchají často. A vždycky se pak cítím tak nějak nepatřičně, že je se mnou "něco špatně". A dlouho jsem se za to styděla. A kolikrát jsem přemýšlela (jojo, "moc přemýšlela"), jak mám naložit s takovým sdělením.

Je to rada, že mám přestat tolik přemýšlet? Tak to je rada nahouby, něco jako "nemysli na nic", v tu ránu začne člověk myslet na všechno možné, a to na plné pecky.

Nebo mám brát věci zlehka, tak jako ostatní lidi? Jo, to je asi nejlepší, to uznávám, ale to tak nějak nejde. Vlastně mi to připomíná radu pro člověka stiženého např. sociální fóbií, ať si z lidí nic nedělá a normálně se s nima baví.

Nebo se mám cítit divná a nenormální? No, je to sice hloupé, ale přiznávám, že takovýto účinek to na mě vždycky mělo.

Sakra, že mi to někdy dochází děsně dlouho... Sdělení "moc přemýšlíš" nemá totiž smysl vůbec žádný, a je v podstatě to první, co je dobré vypustit ze seznamu věcí, o kterých je třeba přemýšlet :))

I když, možná v sobě určitou informaci obsahuje. Je to informace "my dva jsme jiní, nikdy z nás nebudou spřízněné duše". Což není nic šokujícího, někdo s někým na jedné vlně je, a s někým jiným zase není.

Asi právě proto, že jsou pro mě některé věci v životě tak těžko pochopitelné a unikají mi, tak musím "moc přemýšlet". Je to prostě můj způsob vyrovnávání se s tím, jak to v životě funguje, můj způsob, jak tomu porozumět. Jinak to neumím. Nemá žádný význam se za to stydět, tohle se změnit nedá. A hlavně, nejsem v tom sama, pár takových exotů nás je :)