Hořké souložení

Chodila kolem něho a měla dojem, že je v jejich bytě prázdno. Děti nedávno vyletěly z hnízda a teď už tu byli jen oni dva. Chodila kolem něho celý sobotní večer nahá a měla dojem, že ji nevidí. Nalila si skleničku tramínu, chvíli žehlila a hlavně se ho snažila zaujmout.
Ale on jako by její nahotu neviděl. Ani náznak erekce v jeho boxerkách, ani letmý dotek nebo pohlazení jejího toužícího těla. A to kolem ní ten večer prošel snad stokrát. Pokud se ho na něco zeptala, odpovídal jedním, maximálně dvěma slovy. Tónem, který naznačoval, že ho spíš obtěžuje.
Necítila ani náznak sexuálního jiskření, které dříve oba vzájemně cítili, které je dokázalo postupně vzrušovat tak, že se netrpělivě těšili do postele, kde se pak na sebe vášnivě vrhali a uspokojovali svoje pudy všemi způsoby, které jim jejich fantazie dovolovala. Je to už týden, co naposledy souložili. Zatímco dříve si mohla do menstruačního kalendáře dělat značky i několikrát denně, dnes by to byl jen řídce popsaný papír. Možná, že dnes se nakonec přece jen o něco pokusí. Stokrát obehraná formální předehra, už dávno bez polibků na ústa, jeho minutové sání pravé bradavky, jako by levé prso neměla, ruka, co jí zabloudí do rozkroku, pak přesun jeho hlavy tamtéž, lízání, které ji nakonec nějakým způsobem přece jen vzruší a když se jí bude blížit orgasmus, zašeptá mu "pojď už ke mně" a on poslušně zasune svůj úd do ní a vzájemně naučenými pohyby se, většinou ve stejný čas, uspokojí. Ale místo radosti z toho, že jsou tak sehraní, jí pak vždy nakonec zůstane pod hrudním košem jen hořký pocit. Pocit toho, že taková soulož jí nestačí.