Páteční březnové ráno:-)

Ráno po probuzení a nápoji, který změní den v Co na mě čumíš na dobré ráno pípne sms. Mám chvilku, můžeš ? A vezmi fo´ták, něco Ti ukážu!

A kam pojedeme ? Uvidíš. Když já musím do práce. Víš že mám důtku!
Tak jen malinkou chviličku, ju?

Jsi hroznej! Jedu tedy do práce, jakože jedu do práce. Ale kroky směřují k místu, kde to oba důvěrně známe.Většina mých mladších ex byla mobilní, takže tady naprostá pohodička.Akorát v posledních letech se tam nedá skoro zaparkovat.Však ty si poradíš. Nikdy nezklameš.

Sluníčko s námi flirtuje přes čelní sklo a cesta rychle ubíhá. je ještě brzy takže centrum není zasekané a dá se v pohodě dojeti ven na okraj Brna. Ještě malý kousek a jsme tam. Lezem dírou v plotě, to je zase moje zkratka.

U vysílače jsem byla v životě asi pětkrát. Můj bývalý mě tam honil v rámci botanické poznávačky,, takže rande probíhalo stylem, že on ryl nosem do země a blábolil latinské názvy jaterníků a já se kochala krásnou přírodou.

U vysílače na Hádech je to ale velice zrádné jednou věcí a to jsou nečekaní čumilové. Když jsem tu byla úplně poprvé v létě
2013, protože mě sem zlákal kamarád gay, tak jsem šla úplně okouzlená , nádherné průzračně zelené rybníčky s rákosím. bylo teplé září tak jsem si troufla i namočit nohy. Kamarád mi nacvakl asi dvě stě fotek a jelo se domů, teda do práce.Od té doby už jsem se tam nedostala, až letos v lednu třikrát.vznikly z toho hodně zajímavé fotky ale fotky sem dám až přijde ta správná chvíle.A ta ještě pořád nenastala.

Z minulých výletů už dobře odhadnu,která místa patří k jejich oblíbeným, ale kdo tam tak často nejezdí, neví.Tak se snadno může stát že se blízko vás ocitne něčí hlava na pár cm, otázka sekundy pak se oddálí a pokračuje dál. V tom lepším případě vás ještě pozdraví. /úchylů je tu jako máku ale kdo s tím nepočítá, má smůlu že se pak ocitne na freefoto.Jako málem my dva včera.Ono na jaře ty keře jsou ještě neolistěné tak jsme ho stihli odhalit včas. ASI./Někdo ale možná to štěstí neměl:-)/

Tentokrát je to ale jiné, jdeme zadem směr kameninové pole a spoušt cvaká a cvaká o stošest. To zas bude matroše ke komprimaci a večerní relax zaručen, k tomu výborná kávička co víc si přát?

Fotky jsou můj život, protože nikdy nenafotíte jednu a tu samou.
Opravdu ne. I kdyby byl mezi cvakem rozdíl sekunda. Navíc jsou sakra rozdíly v ranním a odpoledním světle, pokaždé vyjde jiná expozice. Fotky jsou prostě fotky. Proto je mám tak ráda. Kůň největší.

Míjíme mladou dvojici , zřejmě se jim dnes nechtělo do školy jak překračují kamenné srdíčko. Kdo jej tam asi posbíral a seskládal do krásného obrazce.Milenci se spokojeně usmějí a popřejí hezký den.

Vše je ještě jarně syrové je tu velké ticho jen zdálky hlučí zvuky města.

Je nám hezky, dnes vyjímečně jen moje zdravotní procházka po vášnivém včerejším sexíku / Tajný výlet/a já se moc těším, co mě čeká dál, protože to nejhezčí pro mě teď právě začíná. V tomhle jsem sobecká, ale jinak to nejde.

Hlavně ted nesmím být moc divoká, a opatrná. Říkali.

Protože ten nejdůležitější životní obrázek mám v průkazce :-o).