NO COMMENT.....

Měsíc je vyloupnutej ze slupek pomeranče,
abych ho viděla,
mačkám odstřikovače,
ale někdo mi šťípnul stěrače.

Máme to naopak,
já a ten můj vrak.
Mně zase nejde plakat....

V srdci mám zvláštní chlad.
Až zaútočí léto,
bude to další protiklad.

Musím si přiznat,
jak je pošetilé doufat,
že velikonoce oslavím s někým,
kdo mě má rád,
kdo nechce mě jenom vysup(k)at.

Plácnu sebou na postel,
v matraci mám kokosový vlákna a len.
S odevzdanym povzdechem,
nechám odejít další den,
jediným možným způsobem,
jak touhu po lásce dostat ze sebe ven,
alespoň jeden její plamen,
uhasím orgasmem.

Duši ale neošidím tělesnem.
Duše tu lest vidí,
člověk není zcela spokojen.
Bojím se, že NIKDY,
nepoznám ten z nitra sten,
že je pro mě navždy zatracen.
A do parte napíšou mi jen,
- no comment.