Smrtelný cejch

Člověk si žije spokojeným životem, pracuje jak nejlépe umí, setkává se s lidmi, poznává nové přátele, ty dobré, ty horší, i ty co si na přátelé jen hrají, poprvé se zamiluje, je šťastný, ma pocit, že konečně žije, přijdou první problémy a člověk zjišťuje, že vlastně v tomhle vztahu nemůže dýchat, nejlepší případ je, když je to vzájemné, bohužel obcas jsou případy, kdy protějšek neunese rozchod a začne buď bojovat, nebo začne se chovat jako zhrzený partner a vymysli si historky, která bývalého partnera ocejchuji takovým způsobem, že ztratí nejprve známé, pak ty horší kamarády a zůstanou jen Ti nejlepší přátelé, ano zbavil se sice odpadu, ale nese si ten cejch dál, chce poznávat nové lidi, znovu se zamilovat, dokonce pozná někoho, kdo by za to stal, tráví s ním čas, vse je tak krásné a najednou se objeví zmíněný vražedný cejch a všemu je najednou konec, bylo tak málo času, aby člověk člověka lépe poznal a usoudil, že vše jsou jen výmysly a ze strachu, že prožije dejavu z předešlého vztahu, vše vzdá a už nechce člověka už ani pomalu znát. Ptám se znovu, proč jsou lidé tak zlý, tak nechápavý, proč se stále něčeho bojí, lidé před něčím stále utíkají, nebo se za něčím honí, proč nezačneme konečně žít naplno a místo poslouchání a roznásení pomluv radši se nepokusime člověka poznat sami. Je to tak jednodušší, je to vážně jen lenost téhle doby???