Kafe?Kafe!

To Vám povím , byl to fičák, s úplně jiným než předpokládaným koncem:)

Z luxusní káry vystoupil mladý krásný voňavý seladon. Když jsem ho viděla naposledy, bylo to ještě takové nedomrlé pískle, zatím co teď přede mnou stál chlap. Zarostlý urostlý chlapák. A jak voněl. Hned se mi začaly třást kolínka a měly tendenci se hned pěkně doširoka rozevírat. Nesmím na něj tak zhurta, určitě by mě tady hned na parkovišti vojet nechtěl. Když mi podával krabici od peprmintovýho Božkova s upomínkovými předměty ,měla jsem co dělat aby se po něm nezačala sápat, no prostě úplně vydivočená.

V restauraci mi jako pravý gentleman nechal vybrat si k snědku co jen chci, stejně tak k pití. Asi jsme dvojčata , dal si to samé. Nebo možná neuměl číst a nechtěl to přiznat aby se neztrapnil. Jak tak sedíme naproti sobě a oba chroupeme klíčkový salát , suchý bez dresingu a jakékoliv zálivky (držím si linii abych šukala minimálně tak dobře jako hubený holky) , rozebíráme život ,svět a tak všechno kolem. Chvilemi se přistihnu , že vůbec neslyším co říká. Ten hukot klády a rodidýlek byl tak hlasitý až přehlušil všechno okolo. Úplně jsem cítila jak se TA chvíle blíží. I ve vzduchu se to tetelilo. Vstávám a odcházím celá roztoužená na ajnclíky. Po pěti minutách se pořád nich neděje . Nechápu to. Signály byly jasně vyslány. Že by to jako nepochopil?

Vracím se ke stolu jako by nic. On hned kde jsem byla ,že už stál ve dvoře s rozepnutým poklopcem a já nikde. Ujanili jsme si signály, co jako znamená kuřba, co jako znamená šuk a jak vypadá posunek pro dvorek a jak pro hajzlíky. S plnými břichy se vydáme do mnohem komornějšího podniku na rakvičku a kávu. Tu pravou amatérskou. Tentokrát to musí vyjít. Stojím na uzavřeném prostranství s kalhotama na půl žerdi , nechávám si opršávat svoji velkou pokérovanou prdel a on zase nikde. Nasoukám hadry na zmoklý tělo a vydám se zpět ke stolu. On tam normálně nepokrytě žere zákusek. Zasněný výraz ve tváři, mě nevnímá.

Fakt jsem se má tajná lásko snažila Tě svést. Při virtuální konverzaci mě vždy tak rozpálíš , že jsem z toho celá říčná. Ale proti místním zákuskům nemám šanci. Tak snad to příště vyjde. Září se mi zdá vcelku příhodné, navíc když budu všude kolem obklopena v podstatě jen Tebou, byť vysícím:) Těším se! Výslužku předám, jednorožce domaluju a příště bych si taky prosila jedny epesní fusky:)