Jedna láska a sto životů 3.díl

Sestup do předpeklí – díl 3.

Ano, je to tak! Má vyvolená, je neskutečná bohyně a já si připadám konečně díky ní, jako samotný pánbůh. Pořád mám ještě před sebou její úsměvy a udivuji se nad tím, co že jsme to vlastně spolu posledně prováděli.

Uběhlo pár dní a zákonitě muselo dojít na další schůzku. Opět jsme byli spolu a ona stála přede mnou úplně nahá. Vše působilo neuvěřitelně. Její plavé vlasy. Úsměv s krásným ďolíkem ve tváři na levé straně. Její nezaměnitelná vůně. Její neuvěřitelně obrovská ňadra. Největší jaké jsem kdy měl v ruce, a tato naprosto luxusní prsa se mi téměř ani nevešla do mých rukou a to přísahám, že jsem jich měl v rukách sakra hodně a každá se vždy vešla. Taková nelze ani vyčarovat, leda, že by jste byli čarodějové ze země koz. Kdyby se to přepočítávalo z konfekčních velikostí, tak tahle kráska měla naprosto boží čtrnáctky. Pro mě jsou prsa něco jako antistresový prostředek. Čím větší polštáře, tím větší pocit bezpečí a navíc… kdo si s nimi hraje tak nezlobí.

Čekala nás společná sprcha. Můj pohled na ní, při vstupu do sprchy, na její postavu a celé tělo, byl nezapomenutelný a celkově mě to přikovalo takovým způsobem, zhruba tak jak byl přikovaný další čaroděj Mrakomor z pohádky „Princ a večernice“, ikdyž ten zatracenej parchant to jen hrál. Já byl na rozdíl od něj v nehybném stádiu hypnózy, než mě vytrhla z tranzu otázkou „Ty se nebudeš sprchovat?“. Nevím ani jak, ale rychle jsme se dostali do sprchy a pak ven z ní.

Hypnóza byla asi dost tvrdá a způsobovala částečné výpadky paměti. Vím, že tentokrát jsme si, i přes dlouhé hodiny mazlení, neodřekli to potěšení z naší první soulože, která byla naprosto fantastická. Její neuvěřitelnou kundičku jsem si nejdřív dlouze prohlédl. Tvar jejího vnitřního otvoru připomíná srdce. Sám jsem tomu nemohl uvěřit již na poprvé, ale tentokrát jsem si ten pohled doslova užíval. Až když jsem se dostatečně nabažil pohledu na její štěrbinku, a v duchu promyslel celou strategii, šel jsem na věc…

V okamžiku kdy jsem do ní vložil svého di(c)ktátora, tak mě naprosto dokonalá hebkost její pičky tak zfanatizovala, že jsem se cítil rázem velmocensky a spadla ze mě i ta poslední obava, že bysme my dva byli nakonec nekompaktibilní. Byla to neuvěřitelná jízda. Již příjemná povinnost poznat se i v tomto ohledu byla za námi a to hlavní teprve mělo konečně přijít. Na řadu přišla další schůzka, ve které vůbec nemělo figurovat sexuální potěšení, ale přece jenom se to nakonec nějak oproti původnímu očekávání zvrhlo…

Šli jsme si spolu zasportovat. Stolní tenis v jednom nejmenovaném sokole, byl nakonec dobrá volba. Dredatý pan školník nám dal před utkáním klíče od šaten a radostně nám oznámil, že lze využít po sportu jejich sprch, umístěných vedle sportoviště, které tedy zas až tak často využívané prý nejsou. Po sportu, jsme byli oba celkem dost spocení, ale i dost nadržení, takže sprcha byla jasnou volbou. No a konečně byla také v mé moci!

Oba jsme se svlékli a začalo mydlení… Mydlila tak dokonale, že jsem si téměř nevšiml, že z mydlení přešla plynule na parádní kuřbu. Začal jsem ji hladit po ňadrech a v okolí každé bradavky jsem opět pozdravil ty tolik známé výstupky, které v brailově písmě vypráví tu dobře známou pohádku o dvanácti měsíčkách. Jelikož jsme byli ve stoje, jal jsem se zkoumat její srdíčkovou kundičku. Byla dnes tak zvláštní. A hle! Najednou jsem na to přišel! Tahle kundička se ze všech kundiček, co jsem kdy honil, honí úplně sama. To je radost. Druhé vánoce. Další Nagano… Celou dobu jsem jen neměl správný úhel Jasně! Franto, drž úhel! Konečně jsem nahmatal i ten bod co mi neustále utíkal, tentokrát již s nezaměnitelnou a konečnou jistotou.

KONEČNĚ TĚ MÁM! A teď teprve poznáš holka, co je to totální destrukce! OMYL! Velký omyl.

Slyšíme totiž cizí kroky. Pojednou jsem si všiml, že ze sprchy vedou ještě jedny dveře, které se ukrývají za sprchovým závěsem. Tyto dveře byly polootevřené. Okamžitě jsem zavřel sprchu a v nastalém tichu, ustaly i kroky. ŠKOLNÍK! Je tady! Zdrháme. Jako dvě malé děti co jsou po škole a flákají se, ikdyž už měli být dávno doma, jsme se sbalili a vypadli tak rychlým způsobem, že odsun němců po válce, byl proti našemu úprku, vlastně jen loudavou procházkou. No… naštěstí se neobjevil ani školník, ani ten ošklivý pán v modrém pruhovaným tričku a v kloboučku, který by připomínal kotelníka Freddyho. Co bylo zásadní, ať už to byl školník či kotelník, do mé hlavy se vryl naprosto zásadní grif, který velmi zásadně a radikálně přepsal všechny tabulky mých a hlavně jejích budoucích osobních rekordů, které teprve měly přijít a do teď zní jako fikce...

(JAK TO BYLO DÁLE, SE DOČTETE V PŘÍŠTÍM DÍLE… BUDE OPRAVDU POHÁDKOVÝ)

Předchozí díly

DÍL 2: https://www.amateri.com/cs/blog/57001/jedna-laska-a-sto-zivotu-2-dil

DÍL 1: https://www.amateri.com/cs/blog/56998/jedna-laska-a-sto-zivotu-1-dil