Ona

Je opět pátek a já se dobrovolně posadil za volant městského autobusu. Původně jsem chtěl jezdit vyjímečně, když se nebudu toulat s autobusem po evropě a bude se mi chtít, ale nějak se z toho stalo pravidlo, resp. paní výpravčí si z toho udělala pravidlo. Je prima ženská a těžko se jí říká ne. Ale o tom jsem nechtěl psát.....

Jel jsem poslední kolo ranního dílu, příjíždím na terminál, na moji zastávku, kde už je chumel lidí, který mě vyhlíží.
V onom chumlu lidí ji spatřím, nejde přehlédnout, tvář jak panenka, zářivý úsměv jak Julia Roberts v Prettty Woman.
Zabrzdím bus, vysoukám se od volantu, vysunu plošinu a rozpačitě čekám co se bude dít. Rád bych ji pomohl, ale nevím jak a pak instrukce zní "Nepomáhat, pokud nebudete požádáni"
Dívka si ale ví rady, bez zaváhání najede na plošinu a dovnitř do busu. Uf, oddechnu si.
Přemýšlím jak ji oslovit, Slečno, nebo radši mladá paní...., volím pro jistotu verzi B
"Kam to bude, mladá paní..."
"Ke Dvoru, mladý pane" a znovu vykouzlí ten zářivý úsměv...
"Vaše přání, je mi rozkazem, mladá paní..."
Zasunu plošinu a vyrazím už s nekolikaminutovým zpožděním. Kašlu na čas, z konečné jedu rovnou do garáží, tak to tolik neva. Snažím se jet co nejplynuleji....
Zastávka U Dvora, jemně brzdím, vysunu plošinu...
"Račte mladá paní.."
Dívka vyjede stejně zručně, jako najela.
Poděkuje, popřejeme si hezký den, znovu vykouzlí ten svůj úsměv.
Zabere a peláší s vozíkem po chodníku.
Zasunu plošinu a vyrazím. Když jsem se k ní blížil, ohlédla se....
Chvilku jsem váhal, ale pak jsem to udělal, stiskl tlačítko a krátce zatroubil fanfárama....
Znovu se ohlédla, usmála se a zamávala svojí bílou hůlkou, kterou mapovala terén....
Opětoval jsem úsměv a zamával od volantu, jako kdyby mě mohla vidět......