Čtyřlístek

Není nad to, když vám dítě odjede do velkoměsta a vy pak zjistíte, že má vaše klíče. Pro někoho banalita, pro moji maličkost celkem dost velký problém. Máme v domě už takovou tu vymoženost že nepoužíváme obyčejné klíče ale čip. Takže než zdlouhavě nechávat vyrobit nový jsem se rozhodla, že to prostě ten týden a něco vydržíme jen s jedním. Chtělo to trošku organizace ale šlo to. Až do dne kdy jsem jela na noční a druhé dítko se rozhodlo, že půjde večer ven. No, svatosvatě mi slíbil, že ráno bude vzhůru aby mě otevřel.

Unavená jak kotě po 12 hodinách v práci dorazím před dům. Parkuji kolo a hledám telefon abych dítku zavolala, že už jsem tu. A v duchu se modlím aby byl vzhůru, protože mám pocit že každou chvilku určitě usnu. Asi po dvacátém zazvonění to zvedá s tím : Hned jsem tam. Jak ho znám stihnu ještě jednu cigaretu. Zapálím si a přešlapuji kolem kola.

Ani nevím proč, ale něco mě nutilo se dívat do trávy. Popošla jsem okoukla kvetoucí kopretiny a otočila se. Jenže jako magnet mě to táhlo zpět. A pak jsem ho uviděla. Prostě se tam třepotal ve vánku a asi opravdu čekal na mě. Tak jsem se sehla a ten čtyřlístek utrhla. Držela jsem ho v dlani a asi na vteřinu mě napadlo, že konečně k nám přišlo štěstí. Přece se říká, že čtyřlístek nosí štěstí a já bych ho potřebovala. Jenže pak mi to přišlo hloupé, vždyť já šťastná jsem. Sice můj život vždy bude plný kotrmelců, ale je nám moc fajn. Hned jsem věděla komu ho dám. Přece jen není nic krásnějšího než někomu na kom vám opravdu záleží to malé zelené štěstí věnovat.

Doma jsem ho pečlivě vložila do knihy a pak přiložila k pár písmenům, které jsem načmárala na papír. Napsat pár řádků vlastní rukou má své kouzlo ...