Tulící usínací poloha

Jedna z miliónu fantastických věcí na sexu je podle mě společné usínání.

Pro mě osobně je nejkrásnější poloha lžiček, kdy mě muž obejme zezadu, zadeček mu natlačím do klína a naše těla se dotýkají co možná největší plochou od kotníků až k hlavě. Ten pocit, kdy nádherně vyšukaná, skoro rozbolavělá, jsem doslova ukrytá a chráněná ve velkém obalu z něhy. Ten kontrast pocitů, kdy před chvílí mě mrdal jako nadržené zvíře, kdy mi prstil kundu, kterou jsem mu nestydatě nastavovala, kdy mi drtil bradavky až k bolestivé extázi, důrazně, někdy až tvrdě ... a teď mě něžně chrání před světem jako křehkou a vzácnou květinu.

Nevadí, že se u toho - zvlášť v létě - začneme oba nezřízeně potit. Aspoň pár minut takhle zůstat, i v těch největších vedrech. Ten nádherný pocit bezpečí a péče za to stojí.

Občas mám ráda i polohu obrácených lžiček, kdy se k mužovým zádům zezadu přitisknu já. Cítím to v tu chvíli jako projev jakési zbožňující podřízenosti, a taky jako příležitost vychutnat si dotyky to velké silné mužské tělo, které sotva obejmu.

Naopak polohu, kdy si položím hlavu na rameno muže, který leží na zádech, vyhledávám jen zřídka, nějak mi není pohodlná.

Ať tak či tak, miluju usínání v těsném dotyku našich těl, zvláště po sexu...

No a vědci tomu říkají oxytocin 😉