Sraz bratrstva blogerského?

Asi vím, kde se koná dnes předsraz blogerského bratrstva... celkem dokonale odpovídají popisu. Mše tu již začala, mírně se přikrčuji v koutě, komunikace je zde zcela vyloučena. Takže ne, že si na mne vzpomenete... je mi v koutě fajn.

Ale dobře, že kámoška mne přeoblékla, zamaskovala a její dítě mi půjčilo martensky... Jinak jsem byla jasná oběť. Dorazila jsem sice na tento sraz trochu omylem a neplánovaně, ale jsem tu...

A začalo to tak nenápadně. Ráno mi volá rozčilená kamarádka. Pojď se mnou prosím večer na koncert. Vybuchl mi doprovod. Jojo, nějak to udělám a vyzvednu tě. Nic zlého netuše, slibuji. Od pěti na nohou, z Plzně letím jak dračice, ve stanovený čas ji vyzvedávám. Úžasem nade mnou ztratila na chvíli slova... si děláš prdel, co to máš na sobě?!

No co jsem tu o 15 minut dříve, hrdá. Mám šaty lodičky a velký šátek, v autě mám i sako, hájím se. Kámoška se s nepříčetným výrazem a rychlostí fúrie pohybuje po bytě. Sama v černých kalhotech, triku .. a koženkové bundičce. A v tom mi to došlo. Hele na čí koncert jdeme? NIC.

Jak šílená mi maluje oční linky snad do půlky tváře, tmavé stíny jak monokly. Na hlavě mi bleskurychle vytvoří šílenost ve stylu Ludwig van Beethoven trčící do všech stran a k tomu mne cpe do puberťáckého trika, jeansů a těch bot. Hází na mne šílenou mikinu..koukám na ní jak na cvoka...

Tak jsem neplánovaně na blogerském předsrazu zvaném oficiálně koncert Rammsteinů. Příhodné je i místo konání. Eden. A je to tu fajn...kanady tu jsou taky, připínáky jistě se objeví též. Magické tance neberou konce. Jen si tedy pro jistotu hlídám prdel, to kamarádské bratrstvo je opravdu hodně kontaktní....