Coura v ložnici

Prolog:

Před započetím četby tohoto blogu – k navození patřičné atmosféry – doporučuji čtenářům zapnout si na pozadí (např. v novém okně prohlížeče) na Youtube skladbu „I M B E C I L E, My Idiot Lover“ od uskupení Ordo Rosarius Equilibrio. (Ideálně ale i další – např. „A Song 4 Hate & Devotion“, „Hell Is Where The Hearth Is“, „Three Is An Orgy, Four is Forever“.)

Entrée:

Zapnul jsem výběr z Ordo Rosaria a šel si sednout na křeslo umístěné před vstupem do ložnice. Do ruky jsem vzal kožený obojek a naposledy se ujistil, že je vše správně připravené: za svým levým ramenem jsem měl velké zrcadlo, půlka postele byla volná, přes druhou byla položena černá nepromokavá plachta. Pod ní, ukryté zrakům zvědavého světa, čekaly na svou příležitost pomůcky vybrané pro dnešní odpoledne.

„Můžeš.“ Houkl jsem směrem k zavřeným dveřím. Klika se pohnula a ve dveřích se objevila blonďatá kráska s drobnými prsy, vysportovanou postavou a elegantně tvarovanými boky. Byla celá nahá, jen ohanbí měla zakryté černým poloostrůvkem kalhotek typu c string. Na čele měla červený nápis a její blankytně modré oči se pátravě rozhlédly po místnosti, než s nervózním úsměvem spočinuly na mě. „Tohle se mi nelíbilo.“ Řekl jsem chladně, načež jsem vstal. Skutečnost, že mám na sobě košili a kalhoty, zatímco ona je nahá, podtrhávalo naše role. Připnul jsem jí na krk obojek. Byl trochu těsnější, než jak ho nosívá jindy, ale ujistila mě, že je to takto v pořádku. „Takhle se nechodí do ložnice pána. Běž ven a zkus to znova.“ Zavelel jsem nekompromisně.

Dveře se zavřely a ozvalo se zaťukání. „Dále.“ Řekl jsem po několika dlouhých vteřinách. V otevřených dveřích opět stála ona.

„Víš, co jsi?“ zeptal jsem se. „Ne.“ Špitla. „Ne – co?!“ zeptal jsem se důrazně. „Ne, pane.“ Opravila se, trochu rozechvěle. „Tak se podívej do zrcadla, co máš na čele.“ a ukázal za své levé rameno.

„Už víš, co jsi?“ zeptal jsem se znovu chladně a trochu nadřazeně. „Jsem coura, pane.“ Odpověděla mi a koutky úst jí cukly. „Pořád se mi to nelíbilo. Běž ven, tohle si nasaď a přijď znovu.“ Z kapsy jsem vyndal koženou neprůhlednou masku přes oči.

„Tentokrát přijdeš po čtyřech. Rozuměla jsi?“

„Ano, pane.“

Nové ťukání přišlo za okamžik. „Dále!“ Pronesu poté, kdy ji nechám chvilku čekat. Do pomalu se otevírajících dveří přes práh po čtyřech vklopýtala nevidomá krásná coura. Zastavila se u otevřených dveří a čekala. „Klekni si.“ Ruce se odlepily od země a coura se narovnala.

Šel jsem zavřít dveře a vychutnával si přitom její božskou křivku, táhnoucí se od krku, podél hrudníku přes boky a zadeček až k horní části stehen. Nechal jsem ji chvilku čekat, než jsem ji připnul vodítko a dal pokyn, aby se po čtyřech nechala vést. Zastavil jsem ji těsně před postelí.

Overture:

„Dnešní stopka* je peříčko, rozuměla jsi?“ Zašeptal jsem ji do ucha. „Ano, pane.“

*Stopka – je označením hesla, gesta nebo polohy, kterou coura může použít kdykoliv, aby zastavila to, co s ní momentálně dělám.

Pousmál jsem se a pohladil ji přes boky. Sklouzl rukou k zadečku a plácl ji po každém ze sexy půlměsíců jejích půlek. „Před sebou máš postel, couro. Vylez na ní a zůstaň na všech čtyřech.“ Zněla má další instrukce, kterou bez řečí opatrně poslechla a ovládaná tahem mého vodítka obsadila volnou půlku postele. Chvilku jsem ji hladil přes prsa, přes zadek. Pak jsem ji plácl několikrát přes každou půlku zadečku a vychutnával si, jak se pod každým úderem prohýbá.

Srovnal jsem držátko vodítka tak, aby jeho konec měla položený přímo pod sebou v linii těla. Protože to neviděla, šeptl jsem „Konec vodítka se nesmí ani pohnout, rozuměla jsi?“ „Ano, pane.“ Strčil jsem jí do ramene. „Teď se pohnulo!“ Oznámil jsem nedostatek a potrestal ji několika ranami dlaní na zadek.

Blonďatá kráska zatnula prsty do matrace a čekala, co přijde. Nadzvedl jsem c string kalhotky a začal ji jazykem jezdit mezi půlkami, hltavě jsem se přisál na závojíčky její svatyně a dráždil poštěváček. Sundal jsem kalhotky a pokračoval. Byla krásně vlhká… dýchala zhluboka … prsty bílé silou, jakou svírala matraci, ale vodítko se ani nepohnulo.

Přestal jsem a přesunul se k její hlavě. „Trochu zakloň hlavu a otevři pusu!“ zavelel jsem. Sklonil jsem se k ní, chytil ji za vlasy a začal vášnivě líbat. Pak jsem poodstoupil, rozepnul poklopec a vsunul ji tvrdnoucí péro až k mandlím. Chvilku jsem přirážel a po očku sledoval vodítko.

„Pohnulo se!“ pronesl jsem, vytáhl péro a ztrestal jsem prohřešek další sérií plácnutí.

Obešel jsem postel a z druhé půlky sundal černou plachtu. Specifická vůně pogumované látky prostoupila bezprostřední okolí a na posteli se objevily provazy, rákosky, bičíky, anální kolík a vibrátory. Bylo to jen pár centimetrů od té coury, ale ona je přes masku nemohla vidět.

Vybral jsem kokosový olej. „Lehni si na záda, couro.“ Poslušně provedla a já k ní přišel s kokosovým olejem na prstech. Začal jsem ji olej roztírat na prsou, jemně je masíroval a hnětl hroty jejích bradavek.

„Zvedni nohy. Chci, abys měla kolena mokrá od toho oleje. Podrž si nohy rukama!“ Pak jsem vzal důtky a začal s nimi zlehka švihat po vystrčených půlkách zadečku. Nastavenou kundičku jsem raději překryl c stringy, které jsem přidržoval tak, abych nemohl švihnout poštěváček, ani závojíčky. S každou další ranou se coura rozehřívala víc a víc. Začínala se vrtět a kroutit. Pak jsem jí přikázal lehnout si na břicho.

Divinatio:

„Teď budeš hádat, co držím v ruce.“ „Ano, pane.“ Série plácnutí naznačila, že je něco špatně. „Budeš mluvit, jen když se tě na něco zeptám, je to jasné?“ „Ano, pane.“

„Dobře. Co držím v ruce?“ „Vibrátor, pane.“ „Špatně!“ odvětil jsem a několik plácnutí dlaní na rozehřívající se zadek ztrestalo její omyl. Začal jsem ji špičkou rákosky kreslit po nahých zádech. Zlehka jsem rákosku přiložil mezi půlky zadečku a jako smyčcem ji po celé délce protáhl mezi nimi. V závěru jsem rákosku naklonil tak, abych se dotknul i štěrbinky její kundy.

„Co držím v ruce?“ „Fixu?“ hlesla. „Špatně.“ A přišel obvyklý trest. „Napovím ti líp.“ Řekl jsem a uštědřil ji několik rychlejších ran rákoskou. Prohnula se jako kočka žebravě se otírající o nohy. „Co držím v ruce?“ zaburácel jsem.

…

„Plác, plác!“ zasvištělo vzduchem na zadeček. „Odpověz, když se ptám. A rychle, nebudu čekat.“ Vysvětlil jsem důvod trestu tentokrát. „Co držím v ruce?“ Zazněla otázka. „Eee … rákosku, pane!“ „Správně.“ odvětil jsem a za odměnu ji vyplatil sadu lehčích švihnutí. Pak jsem si vzal do rukou důtky, rákosku položenou vedle „A co držím teď?“ zeptal jsem se, aniž bych se jí dotknul. „Bičík, pane.“ Hlesla coura. „Špatně!“ odvětil jsem a ztrestal ji rákoskou.

Začal jsem ji důtkami hladit po zádech. Přejížděl konci kůže po krku, klouzal od lopatek k boku. Hladil zadeček a zabloudil ke stehnům. Cestou zpět jsem kožené řemínky otřel o štěrbinku, jíž jsem tušil mezi jejíma nohama, abych opět pošimral zadeček.

„Co držím v ruce?“ „Důtky.“ Odvětila pevně coura. „Důtky, co?!“ „Důtky, pane.“ Začal jsem ji lehce švihat, postupně jsem přidával na intenzitě. Střídal jsem cíle zásahu. Švihal do rytmu podmanivé melodie, někdy záměrně i mimo rytmus, náhodně přestával. Hrál jsem si s ní. Některá švihnutí byla lehká, skoro něžná, jiná byla důrazně pádnější. Coura se prohýbala a občasně sténala. Zatínala pěsti a dýchala doširoka otevřenými ústy.

„Co držím v ruce?“ zeptal jsem se po nějaké době, kdy jsem si došel pro provaz. „Rákosku, pane?“ Rychle jsem po rákosce sáhnul a dvě důrazná švihnutí byla ujištěním, že se coura spletla. „Napovím ti.“ Vzal jsem si opět provaz a jeho špičku šimravě položil na její kakaový věneček. Pak jsem kouskem provazu zlehka švihl přes půlky.

„Co držím v ruce?“ „Bičík, pane?“ zněla nejistá odpověď. „Špatně.“ Řekl jsem klidně a několikrát švihnul rákoskou. Položil jsem jemný provaz na zadeček, protáhl ho pod pravou paží a vytáhl u ramene. Pak jsem za něj pomalu tahal a nechal ho celý lehce klouzat napříč zády, přes pravou stranu žeber do podpaží, kolem horní části paže až k rameni.

Po hladivém intermezzu jsem to znovu zkusil: „Co držím v ruce?“ „Provaz, pane.“ „Víš, co tě čeká?“ "Svázání, pane."

„Dej ruce za záda a uvolni je.“ Pomalu jsem ji začal obmotávat předloktí a zápěstí. Během toho jsem se naklonil k jejímu zadečku a vlhkým jazykem se dotknul jeho terčíku. Mlsně jsem klouzal kolem a sjížděl po hrázi až k vlhkým pyskům. Coura se trochu nastavila. Zjevně se jí to líbilo.

Když měla ruce omotané, srovnal jsem provaz a několika uzly na různých místech ruce svázal. Ujistil jsem se, že ji to neškrtí a sednul si za ní. Nabral jsem trochu gelu a dvěma prsty začal pronikat do nitra její rozpálené kundy. Hlasitě vzdychla a já ji zároveň začal levou dlaní plácat po zadečku – náhodně přes levou a pravou půlku.

Rejdil jsem přitom kluzkými prsty mezi jejími pysky a přidával na intenzitě pohybů prstů i plácání dlaní. „Co jseš?“ zaburácel jsem do sílícího vzdychání. „Jsem coura!“ hekla krásná blondýnka. „Chci slyšet, couro, jak se ti to líbí. Chci, abys byla pořádně hlasitá. Rozumíš?!“ „Ano, paneee!“ zařvala coura a já dělal maximum. Prsty v její kundě jely jako mašina a souběžné plácání bylo tak silné, že mě z toho mravenčila dlaň.

Extatický řev mrdané a týrané coury rámoval krvavě rudnoucí zadek. Vzrušený neklid gradující do nesnesitelných výšin, splynutí slasti a bolesti v jedinečně krásný a intenzivní prožitek zakončil bouřlivý orgasmus. Určitě by uletěla, nebýt svázaná.

Finis corunat opus

Něžně jsem ji držel v náručí, když jsem ji dával napít studené vody, aby načerpala sílu k pokračování. K pokračování, které se opět neslo ve znamení kontrastů:

• Donutil jsem ji řvát, že je coura…
• …nadržená, zvrácená, moje a že si s ní můžu dělat, co chci. Bezvýhradně se mi oddala.
• Výměnou za výprask rákoskou žadonila o to, abych jí narval péro hluboko do krku…
• … a já jí nakonec vyhověl.
• Aniž to čekala, za odměnu jsem ji pak do zadečku vsunul anální kolík.

Závěrečný duet pohybu prstů a plácání dlaně dvakrát v rychlém sledu za sebou uvolnil stavidla slasti a tsunami z jejího lůna zmáčela postel.

Byla napůl v bezvědomí, když jsem ji rozvázal ruce. „Lehni si na záda, roztáhni nohy a nastav mi svou kundu tak abych ti ji mohl projet.“ Zněl další z mých povelů. „A lehni si zadkem na ten mokrý flek.“ Poslušně provedla, co jsem po ni chtěl a já tak měl možnost si v plné kráse vychutnat pohled na stydnoucí vlhkou štěrbinku, lačně čekající na můj zásun. Strhnul jsem ze sebe košili i kalhoty a nekompromisně jsem se začal dobývat do svatyně oslepené coury. Její vzdychání nabíralo na intenzitě, až začala zase řvát.

„Teď si dráždi poštěváčka a ukaž mi svůj orgasmus.“ Zavelel jsem odhodlaně a vyndal z ní péro. Zblízka jsem viděl, jak si ji pěkně honí a zlověstně jsem začal pomalu a zřetelně šeptat: „Představ si, že tu je několik dalších chlapů, kteří se na tebe teď dívají. Jeden ti strká péro k obličeji, abys mu ho mohla kouřit. Na dalším sedíš – ten se ti snaží nacpat do zadku a další se ti tlačí do kundy, aby ti jí pořádně vymrdal…“

Její dech znatelně zrychlil a coura sebou silně trhla. „Mrdali bychom tě společně bezohledně až do bezvědomí.“ Pokračoval jsem a vrazil do ní péro až po koule. „A až bychom s tebou skončili, tak bych tě předhodil několika dalším kurvám, aby si s tebou pohrály. Prstily by tě a lízaly.“ Už jsem nešeptal. Zběsile jsem přirážel do zmítajícího se těla. „Zneužívaly by tě jako věc, jako onuci. A ty bys musela držet. Ani by ses nenadála a cizí kunda by ti poštěvákem zabrnkala o pusu.“ Ještě jsem zrychlil, coura se prohýbala a vzdychala, pokusil jsem se ji přeřvat: „Přinutila by tě ji lízat a sát mezitím, co by ti jiná dráždila bradavky a rejdila rukou ve tvém klíně. Nakonec by ti dosedla na obličej, abys ji vylízala i tu druhou díru…“

Mohutné zemětřesení provázené výkřikem na okamžik vyvrhlo naše duše z těl a vědomí zmizelo pod vlnami sdíleného orgasmu. Ohromující silou úderu tisíce blesků zaburácela naše bouře naposledy…

Epilog:

Sundal jsem Hajince obojek a masku. Zamžourala na mě, oslněná světlem, kterého se jí v poslední hodině a půl nedostávalo. Vypadala unaveně, ale šťastně. Leželi jsme v objetí a líbali se. Dlouhé minuty jsme tak nechávali doznít prožitky. Sbírali jsme síly na návrat do reality.

Byla překvapená, když viděla otlačené čelo, krk a hlavně rudě fialový zadek. Budiž jí to památkou (byť krátkodobou) na tento jedinečný okamžik.

Bylo mi potěšením, děkuji ti, couro!