Jak se rodí bestie II.

Špatný věci se dějí, a je zvláštní, jak na stejné věci různí lidé reagují jinak. Co jednoho semele, nad tím druhý nejistě pokrčí rameny a jde dál, jako by se nic nestalo. Psala jsem o svém prvním znásilnění, které jen zahájilo spanilou jízdu nezvaných dobyvatelů. Ač skoro za vším špatným v mém životě stáli muži, nikdy jsem nepocítila zlost nebo opovržení k celému pokolení, dokonce ani k těm, kteří se na mně dopustili toho nejhoršího. Naopak, muže jsem vždy milovala, obdivovala, vyhledávala jejich blízkost, stejně tak, jako oni tu moji.
Jak jsem psala, byla jsem roztomilé dítě, okatá blonďatá holčička. Bydlela jsem v bytovce plné starších kluků, s kterými jsem vyrůstala. Hrávali jsme na ulici hokej s tenisákem, vylévali hadicí vosí hnízda, rvali se s přespolními "gangy". Můj otec byl hrdý, že jsem od rány. Domů jsem chodila s boulemi a modřinami a otec se smál, že takhle má vypadat dítě. Nebála jsem se nikoho. Chlapecký svět mi učaroval svou přímočarostí. Štveš mě, tu máš přes hubu a do smrti dobrý. Za to s holkama to bylo vždycky složitější. Neměly mě rády. A já vlastně nikdy neměla ráda je. Nerozuměla jsem jim a dodnes nerozumím.
Jeden můj terapeut se mě jednou ptal, jestli jsem někdy měla nějaký ženský vzor, jestli jsem někdy nějakou ženu obdivovala. Hned jsem si na ni vzpomněla. Jmenovala se Šarlota. Bydlela v garsonce přes chodbu a já jí byla jako dítě zcela okouzlená. Byla tak jiná než moje máma, tety z jeslí, ostatní sousedky v polyesterových zástěrách. Nosila odrbané džínsy, rudě namalované rty, obrovské zlaté kruhy v uších, dlouhé červeně lakované nehty a odbarvené dlouhé vlasy. Ženy mě nikdy nepřitahovaly, ale Šarlota se pro mne stala zobrazením ženské krásy. Všechna ta umělá dokonalost, ta odlišnost, vyzývavost, hlasitý smích. Byla tím, čím jsem se po zbytek života snažila stát. S výjimkou Silvie Saint už mě nikdy žádná žena tak nezaujala.
Že byla Šarlota prostitutka, jsem se dozvěděla až po dlouhých letech. :)
Nepotřebovala jsem rudé rty, ani nalakované nehty, aby mi muži věnovali pozornost. Při návštěvě dědečka, který v pohraničí čile kšeftoval s Němci, mi jeden z jeho zákazníků při obědě  pod stolem osahával stehna i mezi nimi. To mi bylo asi šest. Nutno říct, že kromě příjemného pocitu jsem si z toho odnesla i kilové balení gumových colových lahviček a velké Nutelly, což byl v tý době dar nevídaný. Nebyla jsem ale prodejná coura, fyzický kontakt ze strany mužů mi byl příjemný tak, že jsem jej sama vyhledávala. Sedávala jsem kolegům mého otce na klíně, hladila je po hrudníku, fascinovaná ochlupením v rozhalené košili, a přitom předstírala, že mě zajímají jejich řetízky na krku. Bylo mi sedm, nebo osm, toužila jsem po dotycích a upřímně, nebyl problém je získat.
Všechny ty kolegy jsem v následujících deseti letech dostala...
Někdy mezi osmým a devátým rokem jsem objevila nové cesty masturbace. Zastrkávala jsem si předměty do vagíny i do análu, až dokud jsem necítila bolest. Ta bolest byla naprosto omamující víc než orgasmy, které jsem si navozovala ve vaně, kde jsem ležela s roztaženými stehny a mezi ně nechala z výšky dopadat horkou vodu z kohoutku.
Masturbovala jsem několikrát denně, někdy krátké rychlovky, jindy dlouhé hodiny. Přesto to bylo před tím, než jsem vůbec zjistila, co je to sex.
Sexuální osvětou pro mě byl na záchodě zapomenutý NeiReport. Hltala jsem černobílé stránky, fotografie mě nechávaly chladnou, ale příběhy čtenářů detailně popisující nejdivočejší zážitky mě uchvátily. Tím začala moje vášeň pro pornografii. Ještě mi nebylo ani deset.
Vyspěla jsem strašně brzy. V deseti letech jsem měla trojky prsa a pravidelnou mentruaci. Od desíti let jsem taky nevyrostla už ani centimetr. Prostě jsem v deseti byla fyzicky dospělá a vypadala mnohem starší než moji vrstevníci. Na dětském táboře mě považovali za instruktorku, v léčebně v Luhačovicích za zdravotní sestru nebo vychovatelku. Z počátku jsem ten přerod z nakrátko opižlanýho káčete na "sexbombu" nesla špatně. Otec si mě posílal pro cigarety do nedaleké zaplivané putyky, kde mi pozornost nalitých chlíváků nedělala dobře. Navíc všichni ti kamarádi a kolegové mého otce se na mě začali dívat jinak a dávali si sakra bacha, abych jim nehupla na klín tak jako dřív. Věděli totiž, kolik mi je. Měla jsem jim to strašně za zlé a později si to vybrala i s úroky...