Holohlav

Tak jsem se zas po nějakém tom čase, rozhodl odebrat k holiči a že tedy zkulturním tu svou budku, co nosím uprostřed ramenou. V duchu si říkám, když už mám uvnitř tu slámu, tak aspoň na povrchu, bych mohl zdánlivě vypadat o něco líp a snadněji tak nalézt podobnou šukovlásku.

Vlezl jsem tedy za tímto účelem do, mě již dávno ověřeného podniku a očekával, to co vždy. Ovšem, to jsem se, jaksi přepočítal, místo starý zkušený přišla mladá, skoro hluchoněmá Máňa a přejela mi hlavu kombajnem sem a tam, až mi tam zbyl sotva jednomilimetrový rákos. Přesto, že jsem ji výslovně požádal o zkrácení na 5 mm a zarovnání spodku do ztracena, udělala ze mě večerníčkového Křemílka, vhodného tak pro zábavu nezletilým.

Budiž, je léto, ještě chvíli teplo, přežiju to, ale jestli si nejpozději do zimy nezašukám, půjdu za ní a bude se muset obětovat, ostatně já chudák též, je totiž hrozný strašidlo a bůh mi pomáhej ke ztopoření…