Sémě

Cítím svůj díl viny ,nemusíš se bát.
Stále se vracím v myšlenkách,
k tomu tvému já ,
se kterým jsem to pěkné prožila ,
a které mi chybí co chvíli....
Tomu bych sloužila po všechny dny,
můj milý ..........
Jenže jsme to všechno zabili.

A já marně hledám sny ,
které by tě ještě chápaly,
kde obraz tvůj by nebyl ,
zkreslen těmi ranami .

Nutí mě to psát,
jako už tolikrát ,
bolest ,lítost ,bolest ,
láska k tomu tvému já ,
které jsem chtěla ctít a milovat ,
a kterému mám teď být kat.

Mám se s tím vyrovnat ............
Nikdy jsem ti neměla jinou šanci dát,
než tu jednu......
Pak pravda by nebyla tím ,
co tě dostane ke dnu.

Do protokolu si fotili moje ruce.
Prý k posouzení rozsahu poranění .
Nejvíc poraněný je ale moje srdce ,
a to mstivý není ,
neumí žít bez lásky,
ví co je soucit a odpuštění.

Srdce, který těžce nese ,
že stopy na mém těle ,
nejsou důkazy lásky ale důvod ,
proč ty půjdeš sedět !

A tvoje sémě ........
Zítra po poledni vysajou ze mě .
Tak to chci .....
zřejmě.