Upřímnost se nevyplácí

To tak minulý čtvrtek vpadneme do toho kempu Rozkošného, aby jsme záhy zjistili, že už je fakt po sezóně a prázdné louky byly toho důkazem. Nu což. Šest chlapů se u flašky zabaví i sama, kór když se dlouho nevideli a už se klopí panáky na přivítánou.
V tom zpozoruju tak padesát metrů od nás skupinku dívek, co už by snad mohly být i trochu ženami. Nějak s věkem ztrácím odhad.
Hmmm. Nijak to zatím nekomentuju a hledím si svých vzácných kamarádů, kteří už sehnali pivo a vesele debatuju nejspíš o nesmrtelnosti brouka, nebo poslouchám nářky všech na nesnesitelnou lehkost bytí po boku našich manželek.
Pomalu koukám, kam odnesu to ohřáté pivo v močáku, všímám si že piknikové slečinky už se promenádují sem a tam.
Takže si to namířím k tomu stromu, co je tak v půli vzdálenosti mezi námi a zpět k autu už vedu tři mladice na seznámení s kamarádama. Kecáme, jucháme, šmátráme a mizíme teď už do tmy dobrodružné výpravy ve dvou.
No a teď ten průšvih. Kromě toho ošahávání a líbání a odtahování mých pracek od krajů jejích kraťásek si spolu i povídáme. Tak třeba že mám děti, což bylo milé, že už je té starší 17, což už bylo lehce nemilé (zvláště když ji bylo 19 že?) no a když jsem teda řekl 42 bylo po lásce.
Argument že je to i odpověď na nejduležiťejší otázku ve vesmíru a tak vůbec jen prosvištel kolem a na další už jsem se nezmohl.
No zachránil mě kamarád, který se vynořil ze tmy, čapl tu moji zelenovlasou družku za paži, hodí mi jinou tentokrát blonďatou a společně se vracíme pod osvětlený přístřešek.
Tahle blondýnka taky neměla podprsenku a ani ji nepotřebovala. S argumentem, že kozy se nesmí rozmazlovat a podpírat, jinak zeslábnou a zvadnou jsem nechtěl polemizovat, sic pohled na vlastní kozy hovořil pravý opak. Tak jo starej. Další dvacetileté kuzlátka v prackách za jeden večer to se dá, ale intelekt žádnej, tak prchám ke třetí dámě večera a bingo. Supr pokec, dotřetice kozenky v ruce, tentonkrát jen jako důkaz, že se byly koupat a fakt ji nemá. Kecáme, už ani nevím proč ji dávám číst své staré básně a básně mé milované Jeseterky a nějak všichni uvadaj a večer končí.
Ráno holky chodí s hlavou sklopenou pořádným obloukem a odjíždí.
My se dáváme dokupy, vaříme držkovku a přitom si ještě trošku hřejeme svá ega povídáním o včerejšku.
Další ráno si v jednom s kiosků všímám pěti krásných koček jak snídají pivo a nechce se mi tomu ani věřit. Večer už sedí u nás a zpívají při kytaře, než nás vyruší vedlejší diskotéka. Holky nám celkem pokrátí zásoby chlastu a jedna z nich už táhne kamaráda na disko. Trošku se hádame kdo koho podepíra a za chvíli jsme tam všichni. Pár hoven a byly ploužáky, to už se nám zase líbilo.
Krom té jedné to byly holky slušné, tak jsme si jen povídali. Dvě jsem doprovodil do jejich chatky, kdyby náhodou chtěly obejmout, nebo vyšukat, ale byly s toho zase jen upřímně míňené kecy.
Zase jestli mám děti a to už jsem zbystřel. No nic. S holkama stejnak nic nebude tak zas řeknu co řeknu a zase waw. Jsem myslela že tak třicet. Mě je dvacet osm a už bych měla mít dítě, že gyndař říkal do třiceti a že kde vzít slušného chlapa a když jsem jí to celé řekl, tak jak to je a její mladší leč zkušenější kamarádka jen přikyvovala a občas doplňovala, tak už začínala mít nakrajíčku. Moje upřímná nabídka pomoci jí být svobodnou matkou byla pobaveně odmítnuta, že má katolické rodiče, vydal jsem se zpět k souputníkům mým životním.
Tam stále zbylé tři mistryně v hasičském sportu statečně popíjely a zase zpívaly s kytarou, příjemně se tulíce u jednoho zpěvníku. Chvíli je doprovázím na harmoniku, než se společnost rozpadá.
Ta nejdříve opitá teď už mrtvá na klíně kamaráda byla nestoudně osahávána do míst nejhlubších, další šla spát do chaty a zůstala tam ta nejmladší a nejkrásnější rozdováděná neskutečně.
Vzala flašu a začala nás nalívat pánakama, které se při pohledu do jejích očí nedaly odmítnout. Sama taky statečně klopila až se to přetavilo v jakési tanečky do tmy, kdy si nás po jednom vybírala a odváděla do zákrytu auta, kde se ale vůbec nic hambatého nedělo. Jak jsem absolvoval tento milý, ale už otravný výlet potřetí, říkám si o co té panence jde? Že by se sama nemohla odhodlat k něčemu víc, či to potřebuje trošku tvrději? Tak jsem ji tam trošičku přidržel, rukou sáhl mezi nohy a?
A nic. Za dvě tři vteřiny už cupitala pod světlo a za dalších třicet vteřin už pod křídlem ležícího kamaráda vytuhla.
Ostatní s vděkem konstatovali, že bylo načase to ukončit a šlo se spát. Rozuměj pod širákem, tam kde zrovna nebylo nablito. Ještě jsem stihl vyhubovat kamaráda, (nově přezdívaný nekrofil) že bylo fakt nechutný nabízet sáhnout si do mezinoží vytuhlé hasičky.
No a to byl víceméně konec letošního "čundu". Za mě dobrý teda letos. Kdybych nebyl až tak upřímný, mohl být i lepší, ale jak bych pak sám se sebou vydržel. Takže mějte se fanfárově hambáři a zas někdy.
Hrabkal.