Strhej mne z mé kůže

Občas stojí za to se zasnít. Třeba o tom, že někde jsi. Že se mi neztrácíš, ale naopak se mi přibližuješ. Že jsi trochu odlišná než ostatní ženy, že jsi svá. Že mi šeptáš, že ty nemáš netopýra, ale lotosový květ. A já jsem s tebou na břehu jezera a chci si tě utrhnout. Chytnout tě za boky, když na mne vystrčíš svůj božský zadeček a stát se na chvíli zvířetem. V tvém leknínu.

Jsi stydlivé a plaché děvče a já nesmělý. I když s tebou se nakonec stejně stávám trochu lumpem, abychom ani jeden z nás nemysleli na to, kdo je vlastně víc neřízenou střelou. Pro mnohé z vás to jsou jen slova, prázdná slova. Ale přesto ta s lotosovým květem je může naplnit. Pokud se bude chtít ovšem mnou naplnit.