Maska

Sedí na zemi a dívá se do kufru. Poslední kontrola jestli je všechno sbaleno. Má to být vytoužená společná dovolená po mnoha letech...
Když ji s dětma před 3 měsíci plánovala, myslela si že se snad nedočká. A teď je to tu a ona se nedokáže radovat a tešit.

V minulosti ze spousty důvodů nemohli nikam společně vyrazit. Jedním z nich je péče o nejstaršího člena rodiny. Až teď se jim život obrátil k lepšímu, společně nastřádali a ona požádala o pomoc s péčí, aby mohli vyrazit.

Měla by být nadšená, měla by mít ze sebe a dětí radost. Jenže stačila jedna jedinná věta a vše je pryč. Jako když fouknete do postaveného domečku z karet.

Věděla, že to příjde. Možná se na to už připravovala, ale dobře ví že připravit se na to nejde a člověka to prostě semele. Jen to načasování mohlo být jiné. Týden k dobru a mohli odcestovat všichni s úsměvem.

Takže teď je nutné ještě sebou vzít masku. Tu, kterou už nechtěla vytahnout, tu kterou tak težce ze své tváře strhávala. Musí si ji znovu nasadit. Nemůže dovolit aby dětem pokazila to na co se tak moc těší.

Teď ještě může nechat průchod emocím, slzy setře hrbetem ruky, podívá se na sebe do zrcadla a pak si tu masku s usměvem zpět nasadí a vyrazí vstříc dobrodružstvím.