Bilanc

O tom, že život není spravedlivý, psát nebudu.. někdy máme ten pocit asi všichni. Ale jsou chvíle, kdy bilancujete bad tím, co jste udělali, a jak to dneska vypadá.
Je to pár let, kdy jsem porušila své zásady a pod vlivem alkoholu podlehla kolegovi. Ano, vím.. co je v domě.. ale stalo se.. naštěstí jsme oba měli dost rozumu událost dál nerozmazávat, a v podstatě se zdálo, že se nic nestalo.
Vlivem času a organizačních změn se z kolegy stal můj šéf, ale ani to nebyl problém. Až do nedávné akce.
Po pár panácích se jeho pozornost zaměřila na mou podřízenou a neustává ani po krátkém rozhovoru, co jsme vedli.. ( jestli se po pár promile dá vést rozumný hovor).
Jsem z toho smutná. Bojím se, že jí pomotá hlavu, a pak o ní přijdu.
Bojím se, protože ho znám, vím, jak tyhle věci bere.. a bohužel se bojím, že nedomyslel možné následky.
Mám vztek.. na sebe, že jsem kdysi podlehla, a teď bude každá intervence vnímaná jako ublíženost, a zároveň a něj, že neumí držet své choutky na uzdě.
Jsem v koncích. Nemůžu ho shodit před ní, nechci o ní přijít. Mám chuť mu jednu vrazit, ale místo toho se usmívám..