Zpět doma

Ty návraty z dovolené! Povaluji se v posteli a měla bych vstát a jít se nachystat na zítra do pracovního procesu. Vůbec se mi nechce. Už jen proto, že bych potřebovala ještě tak dva dny na odpočinek a taky proto, že ten týden volna teď bude vykoupen prodlouženýma směnama.

Procházím fotky z uplynulého týdne v cizí zemi. Tak nějak si to všechno rekapituluji. Nezačalo to zrovna pohodově. Nálada pod bodem mrazu, kdy se mi chtělo jen plakat. To pak přešlo v nasrání a nepustilo mě až do nástupu do letadla. Musím se teď smát sama sobě kolik nadávek a stupidních plánu na vrácení úderu mě napadlo.

Zážitků máme spoustu. Děti nad míru spokojené a to je to nejdůležitější. Máme krásné vzpomínky a pár nepublikovatelných situací. Říkám to pořád, že Homolkovi by se od nás mohli opravdu učit. Asi největším zážitkem byla návštěva divadla.

Už samo o sobě bylo úchvatné. Jako by jsme se vrátili v čase. A pak samotné představení. Ani nevím jak to všechno popsat, kde najít ty správná slova. A tak si dovolím použít ty co pronesla má dcera.

" Největší zážitek z Londýna. Tak dlouho očekávaný muzikál. Smích, pláč, údiv , všechny ty emoce dohromady. Kdo viděl pochopí, kdo neviděl musí zažít! "
A já souhlasím. I pro nás co zvládáme angličtinu v pár větách to byl nezapomenutelný zážitek.

A teď už je načase zvednout zadek, vzpomínky si hezky uložit do paměti a nastartovat ten mód běžného obyčejného života. Protože další volno mě čeká až na vánoce. Celkem děsivá představa ...