Krize mužství

Někde se o tom píše a někde tvrděj, že to je i pravda. Ale měli bychom si to trochu rozebrat. Protože každý si pod tím představujeme něco jiného. K napsání tohoto blogu mě však přiměl stav, který mi už přijde zrakem muže přes čáru. Muži se vždy dali rozdělit do několika skupin. Zhruba 10%, jako v každém živočišném druhu, tvoří skupinu homosexuálních mužů. Těm se věnovat nebudu, ale je to vlastní svět s vlastními kategoriemi. Ale aby nedošlo k mýlce, i zde jsou muži, kteří nejsou zženštilí a nemaj problém se cítit jako muži, a chovat se tak.

Ale o tom to primárně není. Od vynálezu televize a časopisů, byly dámy denně masírovány, jak mají vypadat, co nosit, jak se chovat, co si myslet. A můžou si za to samy. Kdyby to přestaly sledovat, přestaly kupovat časopisy, se kterými se ztotožňují, tak by se nabídka musela změnit. Nicméně si nalijme čistého vína dámy, i ta skupina z Vás, které se nechovají, nebo nevypadají jako dámy v časopisech, tak po tom touží a nebo si to ráda přečte (čest výjimkám), i když na jedné straně se píše, jak mít ráda sama sebe a na druhé - jaká je nejnovější dieta. Situace u mužů je ale naprosto jiná a možná v tom hraje roli i fakt, že se už konečně určitá část žen postavila aktivně na odpor a nechce, aby jim někdo diktoval, jaké mají být. Samy jsou všělijaké z vlastní vůle.

Ale zpět k mužům. Opět se sice snaží ženy mluvit či psát o tom, jak se máme my muži chovat a nebo jak vypadat a jak jsme vlastně v krizi, protože se podle toho chováme a nebo protože se tak nechováme. To zabírá primárně na dvě skupiny mužů, první skupinou jsou muži, kterým se říkalo odjakživa podpantofláci, tedy slabí muži - žijící se silnou ženou a nebo muži s nízkým sebevědomím, kteří mohou být zženštilí, nebo nemusejí, ale většinou mají nízké sebevědomí a minimum zájmů. Jsou tak trochu ztraceni a žena jim mnohdy dodá řád a náplň života. Pak je tu značná část mužů, mezi které se sám počítám a ta měla tyhle snahy u prdele. Nevím, zda jsme většina nebo menšina mužské populace, ale spojuje nás pár vlastností. Nenecháme se ovlivňovat a od žen ještě méně, máme vlastní vidění světa, hodnot, které pro nás to mužství představují a proto se dělíme do různých mužských skupin. A ctíme pravidlo žít a nechat žít.

Tady si povšiňme rozdilného vzoce chování mužů a žen, muži chtějí patřit do skupin, se kterými se ztotožňují, ženy se snaží určit prototyp ideální ženy a ten pak všem cpát pod nos. A některé nechápou, že to na nás neplatí, naopak čím větší je tlak, tím větší se vzedme odpor. A proč o tom vlastně píšu. Nesleduju televizi a tím méně reklamy v ní. Nicméně pár dní s televizí mi stačilo, aby mě to zvedlo ze židle. Z mužů se dělá tvor, kterej si pomalu neumí utřít prdel, taťka od rodiny, kde vládne maminka, auta v reklamách už neřídí muži, ale ženy a muž se jich ptá, co budeme teď dělat. Netvrdím, že ty reklamy jsou české, ale dnešní mediální obraz muže je idiot nebo moula, kterému musí žena říkat, jak se má chovat, jak s ní mluvit a co si má vůbec myslet.

Tak to ne milé dámy. Budeme pořád muži, kteří zvládají chodit do práce, zvládneme vařit, prát, uklízet, starat se o rodinu, zvládneme něco opravit (jen občas se napoprvé spálíme, když nás to nikdo nenaučil) k ženám se budeme pořád chovat jako silnější polovička, budeme vás překvapovat, občas srát, občas budeme zlí, ale když Vám bude úzko, tak vás vezmeme do široké náruče a vyposlechneme. Občas budeme jak malé děti, když si chceme hrát, občas budeme vypadat roztomile tupě, když narazíme na ženský svět, se kterým nepřicházíme do kontaktu a o těch dementech, co točí reklamy na téma "muž idiotem" Vám řeknu, že kdybychom ho potkali na ulici, tak mu to minimálně řekneme zostra do obličeje a pokud by začal mít řeči, tak mu trochu spravíme ofinu.