Nahota

Občas se zamýšlím nad tím, proč se vlastně stydíme ukázat se nazí. Samozřejmě, oblékáme se aby nám nebyla zima, aby jsme se snad i líbili jelikož nás někdy dělá oblečení hezčí. Ale rozhlédněme se v parném létě po pláži u vody. Občas říkáme - je mi vedro, že bych snad ze sebe sundal i kůži. A proč vlastně nesvlékneme alespoň to co jde. Podívejme se jaké se nosí plavky. Děvčata a ženy mají v zadečku jen šňůrku a nebo úzký proužek látky a zepředu jeden trojúhelníček v klíně a dva přes bradavky. A všichni víme co pod tou látkou je. Všechny to mají zhruba stejné.

Na pláži ženy chodí v plavkách a nestydí se za to. Ale jen se tomu dílu co také vypadá jako plavky začne říkat spodní kalhotky a hned se začínají stydět ukázat jen kousek. Úsměvné.

Muži mají menší a nebo větší boule v plavkách a podle toho také všichni víme co tam schovávají. A proč to vlastně schováváme když to máme všichni stejné a víme jak to vypadá.

A že je někdo štíhlejší a někdo objemnější? Tak co! V těch plavkách také víme, že má ten či ta nějaký ten špíček. Někdy to bývá i přirozeně hezké.

Podobné to je i na WC. Proč máme stále řešit dámy a pány. Vždyť tam všichni děláme to stejné. To mě napadlo kdysi v nemocnici před zákrokem když jsme s jednou pacientkou dostali oba ,,prcka" na vyprázdnění střev a ono vyprázdnění na nás přišlo současně. Seděli jsme každý v jedné kabince vedle sebe a poslouchali průvodní zvuky toho druhého. Nakonec jsme se tomu museli i smát a přes zeď jsme si to komentovali. Vím, pro někoho malinko hnusné, ale je to také lidské.