Je libo broskvičku??

Zcela nový rozměr nabrala dnešní otázka pronesená ve firmě po spontánním telefonickém rozhovoru s maminkou a poté vzápětí položena majiteli domu kde sídlí naše firma a taktéž spolusousedícímu naší chodby, mladému právníkovi.

Zaujatý právník věkově kolem 40 chvilku těkal očima, zda to myslím asi vážně prvně na majitele z majitele na schodiště, ze schodiště na zábradlí a ve finále na mě v několika stejných frekvencích.

Poté se oba ujali odpovědi, že nic jiného než broskvičku by si fakt nedali.

Po příchodu na svoje pohodlné otáčecí pracovní křesílko jsem se v usilovném přemýšlení konečně dobrala závěru. Já blbec.Vždyť jsou to chlapi! Ne každý právě přemýšlí jako já, šílená zahradnice.

Není broskvička jako broskvička. Nemyslela jsem fakt teď zrovna ten kus prochcanýho růžovýho masa, za kterej chlapi platí zlatem

/Broskvička v mém podání- rozuměj samozřejmě stromek, vypěstovaný z pecky, který se taťkovi ujal na kompostu a který je líto vyhodit./