Všici sme tady úchyl

Čím déle tady jsem, tím více zjišťuji, že lidé tady, s kterými komunikuji, jsou nějak postižení. Teď si nemíním stěžovat na ty, co mi posílají čuráky se slovy Ahoj, to jsem já. I když asi to taky je nějaké postižení. Ale myslím tím pány, s kterými jsem si nějak psala nebo píši, s kterými jsem se setkala (a nejde jen o těch pár blogerů, sociologický vzorek mám i od nepsavých).
Za nemoc nepovažuji, jsou-li ženatí, spíš to, že lžou, zatloukají a pak se vymlouvají, že na rande nemohou. Jednou, po druhé a po třetí už na něho Bílý tesák. Vůbec, chorobná lhavost některých je skutečně až úchylná. A teď nemyslím jen prstýnek na ruce či chuť mne dostat do postele. Mám dojem, že snad každý tady má nějaké problémy - ten jen už roky bez práce, ten má na krku exekuci, ten platí na deset děcek. Další, jak se ukázalo, bere drogy a jiný je policajt. Chlapa, co normálně pracuje, co nemá deprese, nehroutí se, co má i nějaké koníčky a dá se s ním mluvit, abych pohledala. Někteří se vychloubají ve zprávách, jací jsou krutí dominanti, ale pokud je v každé větě deset hrubek, je to směšný blb a jeho jediným sadismem je neschopnost složitější větu kromě výkřiku Čupko, smrdám ti tu tvoji kundu do krve. Nekecám, píši, co přiletělo. Vůbec, většina, co tvrdí, jací jsou úchyláci, za svoji největší zvrhlost považuje anální sex. A ani ten vlastně nikdy nezkoušeli, jen prý je to rajcovní a v pornu se to ženským líbí. Stačí jen plivnout na ptáka a šup ho do hnědého komína. A užij si to, jaký jsem borec a jak umím dobře šukat, jak ten pornoherec Rocco. Je tady vůbec někdo normální, kdo mi nebude špinit karmu a duši svými problémy? Kdo mi nerozháže čakry, ale je s ním sranda a třeba i se s ním dá šukat?