Dopis vod Zlatkyx

Přišla mi krásně modrá vobálka, jak moře a se zlatým olemováním a na známce nápis Monaco a tak sem hned věděl, že je to vod Zlatíčka. Psala moc hezky:



Ma Chére Jaryn!!!

Dále vám to už rači budu překládat, ať se zbytečně nezdržujete vod sexu.

Moc se mi u vás posledně na výstavě bejků líbilo! Všici ste byli moc fajn. Hnedky jak sme prošli branou, tak mě upoutali bejci, na kerých bylo vidět, že se jim moje

červené šatečky, kerý sem zvolila spešl, pro tuto akci, vohromně líběj a všici se snažili vypadat co nejvěčí. Také vostatní přítomné sem upoutala, to ale dělá

hlavně ten přilnavej monackej materiál, s kerýho sou ušitý.

Sám mě znáš a víš, že věčinou chodím voblečená

mnohem skromněji a hlavně praktičtěji.

Třeba, jak sem vám pomáhala brigádně vyvážet z kravína a měla sem voblečený jen ta prostá

i když také rudá tanga a zelený gumáky. Šak ste byli s mou prací spokojeni a řikali ste že je dobrý mět patronku na kerou se dá i kouknout. A vůbec, že mi to seklo víc než třeba Hanychový, gdyž k vám někdy přijede kydat i vona.

Na výstavě ses mi taky líbil ty, jak si v jedný ruce držel řetězy vod dvou největších bejků a v druhý

mikrofon, abych mohla zahájit výstavu. A taky, jak bylo patrný, proč seš XXL.

A vůbec všecky lidičky ste tam byli moc příjemný a moc sem si se všema rozuměla. Nejvíc se mi líbil vítěz, hlavně jak mi chtěl dát pusu.

Pak ale přišel ten váš aristokrat co dělá

do politiky a dal mi ji taky. Toho mé šatičky zaujaly ještě více než bejky.

Nejdříve zavolal tajemníka a chtěl, ať mu připíše do volebního programu:

znovuobnovení práva první noci v Čechách a na Moravě, pod jeho protektorátem. Pak si ale stoupnul za vohradu, tak že na něj nebylo sice moc vidět ale měl se vo co vopřít a začal číst svůj proslov k bejkům. Jedním vokem přitom koukal do dáli a druhým na mně a nakonec se rozvohnil tak, že už to nečetl, ale mluvil napřímo: Vo tom jak se budem mít krásně a jak nás bude přibývat a že na každý

vesnici bude porodnice a že všici budeme mít plný pusy a to nejen my lidé, ale i zvířata, že taky budou mít plný pusy. A že budem všici naplněni vyšším posláním, kerý z nás bude tryskat a jak se nás to vše dotejká. A že všecko poroste a bude stále věčí a věčí až…

Ale to už si někteří všimli, že mluví

poněkud s cesty (rue).

Ale von už nikoho ani nevnímal, jen se mu na tváři rozlil přeščastnej

úsměv a pak už jen špulil pusu a plykal sliny naprázdno. Pak si všimly děcka,

že se k němu zezadu, zatím co mluvil za tou vohradou, přitoulalo telátko a zachovalo se k jeho vosobě hodně neslušně…

A pak už jen bla, bla, bla, zdraví Vaše

ZlatkaX, Avenue d‘Or sedum, 98 000 Monaco.

Jak se ale tomu teleti podařilo rozepnout ten zip, je mi dodneška záhadou! – to už né

Zlatka, to už zase píšu já, Jaryn!