Obchod se životem

Bylo to 15 roků po té, co světová vláda vyhlásila zákon o délce života. Lidí na Zemi už bylo moc a v rámci regulace jejich počtu, snížení, se přistoupilo k dalšímu opatření. Tehdy se usnesli, že zákon bude platný pro osoby, kterým je v okamžiku vstoupení zákona v platnost 49 roků a méně. Tehdy si padesátiletí a starší oddychli, ale těm, co zbývalo už jen deset roků života, maximálně deset roků, do smíchu nebylo.
Už pět roků je potkávám. Cestou z práce i do práce, oči sklopené k zemi a když se někdy zvednou … ne, to se nedá vypovědět, co z těch očí vyplouvá ven. Jakoby se v člověku vše na okamžik zmrazilo, jeho dech i tlukot srdce.
Dnes, cestou od lékaře, jsem se zastavil ve své oblíbené kavárně. Posadím se ke stolku u okna a objednám si maté. Z malého salonku se ozývá bujarý zpěv, smích a cinkot skla. Zřejmě někdo slaví narozeniny. Dívám se z okna na ulici a pozoruju chodce, jedoucí auta, plačící děti, pobíhající ztracené psy a mám z toho pohledu podivný pocit. Bujarý smích v salonku se změnil na vzlykot a zoufalý pláč. Je mi jasné, že oslavenci je právě šedesát.
Když schválili zákon o délce života, s překvapením v referendu ve většině států souhlasilo 55 – 70 %. Říkalo se tehdy, že si lidé časem zvyknou. Že si zvyknou a bude jim připadat přirozené, že všichni mají vyměřeno stejný počet dnů svého žití.
Dopil jsem svůj čaj, když v tom k mému stolku přistoupí muž a ptá se, zda si může přisednout. Kývnu hlavou, chci jen ještě zaplatit a jít domů. Muž se lehce dotkne mého rukávu a požádá, zda bych ho vyslechl.
Můžu vám něco objednat? Zeptá se.
Ne, díky, zavrtím hlavou, ale zůstávám sedět.
Muž si objedná koňak a pak mlčky pozoruje, jak mu jej číšník nalévá do malého pohárku. Vezme jej mezi tři prsty, zvedá k ústům, nadechne se … a položí zpět na stůl.
Mám pro vás neobvyklou nabídku, začne.
Nespouštím z muže oči. Jsem zvědavý, o jakou nabídku se může jednat. Jeho slova mi však vyrazí dech.
Dám vám tři miliony za deset roků vašeho života.
Těžce jsem polkl. Přitiskl jsem se k opěradlu židle a cítil, jak mi horko proudí hlavou a prostupuje celým tělem. Už jsem zaslechl cosi o dodatku k zákonu o délce života, ale nevěnoval jsem mu příliš pozornost. Stálo v něm, že člověk může od jiného koupit roky jeho života. Takže, když já dám deset roků svého život tomu muži, bude on žít o deset let více a já … já budu muset zemřít v padesáti, to je za ...
Nemusíte odpovídat hned, přerušil moje úvahy muž, dám vám týden na rozmyšlenou. Více už nemohu, zašeptal spíše pro sebe než ke mně. Přijdu sem v pátek v deset hodin, dodal ještě. Přinesu smlouvy a peníze ... podíval se na mě, několik vteřin jsme si mlčky hleděli do očí. Pak vstal a odešel. Nebylo potřeba žádných slov, vše bylo tak jasné, tak moc, až děsivě jasné.