Z mého slabikáře na dobrou noc

Vzhledem k tomu,že při pročítání blogů jsem narazil na pár veršů,přidávám sem něco ze své zahrádky .o)

O Šípkové Růžence


Žil byl jeden princ a byl sám,
byl sám ve svém snění,
byl to dobrák a i jinak hodný pán,
sledoval bedlivě světa dění.Tu jednou na jedné cestě zbloudil,
byl kliďas,žádné nervy,
nic neuteče,na osudu svém jen stále loudil,
podívám se do té zarostlé věže.I prodral se tím trním zeleným,
vyšlapal těch spousty schodů,
otevřel a viděl sál prostorný,
uprostřed lože a na okně záclonu.Záclona hodně světla bere,
sál je trošku tmavý a tichý,
je zvědavý a k loži žene,
za závěsy slyší tiché steny.Chvíli stojí a poslouchá,
pak trochu cíp odhrne,
je tam,Ona šípková růženka,
avšak má spát a dělá něco jiné:o)).To ve starých pohádkách se nepíše,
jak je čekajícím princeznám chvíle dlouhá,
ta je krásná a přesto chová se jak raněné zvíře,
její oči slastně mžourají a u hlavy mu ční noha.Tak tohle ještě nikdy neviděl,
v ručce třímá větší svíci,
no to by mu i podkoní záviděl,
hluboko si jí noří do své ****:o)).Ještě o něm neví a tempo vsunů zrychluje,
bradavky si žmoulá druhou rukou.
Její dech se znatelně zkracuje,
tělo se jí vztyčuje i s její hlavou.Ústa dokořán,lesklé oči též,
teď ho konečně spatřila,
sakra nespletl jsem věž,
pozdě za opasek ho chytila.To byla doba kdesi princi můj?
Šavle už na zem spadla s rachotem.
Dělej,měním rychle svíci za tvůj kůl,
přece jenom je to více ladné tak pocem!Už i kalhoty mu v kotnících leží,
neváhala a hned ho čapla,
to je jinej knot,to je oč tu běží,
zatím je ta krása překvapením zvadlá.Ale růža přece jenom nesnila,
sníky měla hodně poučné,
v samotě je svíce hradila,
ale ta je v koutě,ne teď už ne.Její dlaň je krásně horká,
ruka její jen pár pohybů stačila,
a vida co tu máme za kluka,
svíčka neměla tu chuť,
hádejte kam ho strčila?:o))Její ústa hladová ho málem spolkla,
princ se nestačí jenom divit,
inu růža,šikovná to holka,
jen aby se mi nezačala trochu dávit:o)).Jazýček ho kontroluje odshora až dolů,
též šourek je mírně osáván,
její holá záda lákají v tomhle sklonu,
jeho ruce jsou už také všude,není nečekán.Svlékl všechno co tížilo,
tak takhle se budí princezny?
Že bych byl takový břídil,no?
Zatím to vypadá na pěkný druh zvířeny:o)).Hlavu ji odcuc z rozkroku,
až to mlasklo do sálu,
tak ukaž jak si na tom v rozponu,aha je to správně,počachtám se v potoku.Ústa se spojili v hlubokém polibku,
svíci jeho prsty nahradili,
krásně to klouže v jejím rozkroku,
prsty celé místo lehce projeli.Až se růženka skoro zajíkla,
ústa přisátá k jeho rtům,
vnořil do ní prostředního prstíka,
a mocně zaržál jak jeho kůň :o)).Hezky si ho na pelest přitáhla,
to musíš dělat a nech záležet,
svíčka byla tak studená
a musela jsem s ní tak dlouho ležet.Můj princi konečně jsi tu z dálav,
přišels očekáván a v míru,
byl bys tak neskutečně laskav a vylízal mi tu mou nenasytnou díru. A princ nečeká a přichází na to zakletí,
její vlhkost je velmi mocná,
její zadeček má rázem v objetí,
a včetně šípku všechno jemně lízá.Ruženka se po posteli napíná
nastavuje k jeho ústů svůj orosený květ,
stejně jako venku rostlina zelená,
no není báječný ten pohádkový svět :o)).