Jsem bezdomáč

Tak vám nevím, jsem trochu zmatený a vlastně nevím, jestli mě ta věc, se kterou se vám chci svěřit sere,nebo naopak těší.
Každopádně mě to vždycky nutí k zamyšlení.
Vždycky, když jedu nějakým dopravním prostředkem a ten se postupně plní cestujícími, tak vždycky pozoruju kdo nastupuje a vystupuje, tedy pokud zrovna necumim do mobilu.
Takže si říkám, hmmm hezká, ta by si mohla sednout ke mě a ona si sedne jinam, pak hmm sukýnka, naproti mě je místo, to bych měl výhled a šup, co nejdál odemne.
Takhle se postupně plní bus, metro, nebo tramvaj a místa okolo mě pořád zejí prázdnotou. Na jednu stranu jsem rád, protože mám kolem sebe rád volný prostor, ale na druhou stranu si připadám prašivý. Neustále se kontroluju v odraze nějakého okna, rozhlížím se, jestli vedle mě neleží mrtvá kočka, čuchám jestli nesmrdím... Na nic jsem nikdy nepřišel. Pak si ke mě, když už není jiná možnost někdo přisedne na půl prdele a já vstávám, protože vystupují.
Snažím si uvědomit, jak to vidím já v obráceném gardu a taky bych si k sobě nesedl, ale oni mě přece neznají, žejo? V podstatě si vybírám vždy místo, kde je nejmíň lidí a nesedam si poblíž bezdomáčů a podobných individuí...z toho mi vyplývá, že vypadám jako bezdomáč. Tak alespoň se nemusím v MHD mačkat.
Ty, který jsem zklamal a po přečtení názvu si mysleli, že mě ta moje vykopla na ulici, se omlouvám 😃