Nevím, jestli je to tím, že se všichni rozutekli ke svým rodinám, ale nějak jsem začal přemýšlet o mým životě.
Prvním rokem pracuju na full-time, k práci mám ještě víkendovou bokovku, příští rok mi bude 27 let (hrozně jsem si prodlužoval mládí na školách), jsem prvních 6 měsíců v Praze a všechno jsem zatím podřizoval „kariéře“. Do toho lidi v mým okolí začínávají dávat na Instagram a Facebook fotky svých dětí. Dokonce i mý blízcí přátelé je tam začínávají dávat!
Proto jsem se sám sebe zeptal: „V tomhle pracovním tempu mi přijde, že mi tak trošku ujíždí vlak (přítelkyně, děti a rodina). Nebudu toho litovat?“. Možná je tahle otázka trošku i způsobena společenským očekáváním, že už se blížím k věku, kdy by bylo dobrý ukázat doma přítelkyni a oznámit rodičům, že budou prarodiče.
Nejhorším na tom je, že na jednu stranu chápu společenský očekávání, na druhou stranu si říkám, že je dost fajn budovat kariéru a případně i zázemí pro případnou rodinu.
Máte to, nebo jste to tak měli jako já, nebo spíš preferujetete:
- rodina je důležitější než kariéra,
- snažíte se najít balance mezi obojím?