Instantní vztahy

Vážení a milí,

posledních několik dnů je to na blozích samá rekapitulace a samé zamyšlení; o vztazích, o sexu, o kamarádství s výhodami, a dokonce i o kupní síle nebo ekologii! :) Nějakou tu rekapitulaci jsem si už před pár dny odbyl i já (viz https://www.amateri.com/cs/blog/61618/rok-ve-znameni-dortiku-a-srazu), ale možná by nebylo od věci napsat ještě pár slov k aktuálnímu (resp. celoročně aktuálnímu) tématu vztahů.

Často se hovoří o tom, jak je dnešní doba „rychlá“ a „uspěchaná“; díky počítačům a smartphonům jsme zvyklí na „instantní“ komunikaci, produkty a služby, co jsou k dispozici hned a na jedno kliknutí, a téměř všechno s dovozem až domů. Stačí trochu pošimrat telefon, a přijede nám taxík nebo Uber, z e-shopu nám přivezou objednanou televizi, týpek v dodávce nám přiveze jídlo, palcem jedné ruky si koupíme vstupenky, jízdenky, letenky, nasdílíme fotky z výletu na „Fejs“ a tak vůbec.

Tahle „rychlost“ se projevuje téměř ve všech aspektech našeho života; ostatně snad každý byl někdy v „Mekáči“, takže celosvětový úspěch „fast foodu“ asi nemá cenu ani zmiňovat. Rychlejší jídlo, rychlejší cestování, rychlejší (a extrémnější) sporty; na tom dohromady není nic špatného, pokud si tím lidé dlouhodobě neškodí (tj. občas sní i něco „zdravého“, občas se navzdory „deadlinům“ zastaví a odpočinou si, nebo se naopak chvíli nenechají jen vozit a udělají i pár vlastních kroků).

Drobný problém ale nastává, když podobné požadavky na „rychlost“ a „bezproblémovost“ aplikujeme i na relativně komplexní a citlivou (a oproti technice poměrně „nemoderní“) oblast, jako jsou vztahy – ať už to jsou vztahy partnerské, milenecké, rodinné nebo přátelské.

Vztahy totiž nejsou „konzumní zboží“ nebo „technika“ a platí pro ně (nebo by alespoň měla platit) jiná pravidla (a jiná očekávání). Když na cestě ztratíme signál, nebo doma vypnou proud, každá minuta je jako věčnost. Na telefonu kontrolujeme „čárky“ signálu, na počítači mačkáme F5, jestli stránka konečně naskočí, nervózně koukáme z okna, jestli to „nesvítí“ jen u nás, nebo v celé ulici. To vše je pochopitelné, protože elektřina nebo internet je pro nás to samé, jako byla pro naše předky např. voda nebo slunce. Ale některé věci v životě podobně „instantně“ nefungují. A stejně jako např. strom nevyroste přes noc, ani vztahy (snad kromě těch „placených“) nevznikají hned a nefungují na jedno kliknutí.

V posledních týdnech se tady objevila řada „vztahových“ blogů (a pár příběhů jsem si přečetl i ve vzkazech), kde někdo s někým končí; nebo naopak končit nechce atd.; a v mnoha případech dochází k jednomu ze dvou extrémů: buď dotyčný či dotyčná „čeká na zázrak“ (často dlouhá léta a navzdory opakovaným zklamáním) – protože někdy je to zkrátka „komplikované“ (společný dům, děti atd.) a nebo se člověk jednoduše bojí změny; a nebo dotyčný či dotyčná naopak ke svým partnerům či přátelům přistupuje jako ke zmiňovanému „Mekáči“ nebo „wifině“ – tedy pokud něco chvíli nefunguje (komunikace, čas, sex) nebo něco není „hned“, končíme, balíme a už nás to „nebaví“.

Ponechme teď stranou téma nevěry, která často dokáže rozbít i dlouholetý a jinak fungující vztah (pro někoho je to největší „zrada“ a „konečná“, pro jiného jen „fyzická“ potřeba; ale to je téma na samostatný blog); ale zmiňovaná „povrchnost“ či „instantnost“ je vidět i v mnoha dalších aspektech. Přítelkyně na mě jednou vyjela nebo mi „nedala“, milenec na mě neměl čas nebo mi v něčem nevyšel vstříc, přátelství nás přestane bavit (nebo se nám něco začne „nelíbit“) atd.; a tak zkrátka „swajpneme“ doleva a jdeme o člověka dál.

Už ani nevím, před kolika lety jsem poprvé četl Malého prince. Ta knížka byla skvělá celá, ale jednou z nejzajímavějších částí pro mě vždy bylo „ochočování lišky“, tj. kapitola o tom, že vztahy se musí budovat (i udržovat), že stojí čas i „energii“ (lásku, zájem, empatii), že mohou působit radost i smutek atd. – to vše vyjádřené v několika málo odstavcích.

Přijde mi to logické; jako něco, co by měl každý chápat, aniž by si to musel někde přečíst (ať už v Malém princovi, nebo v nějaké 400 stránkové self-help knize renomovaného vztahového kouče); ale přesto mám někdy pocit, že se tak lidé často nechovají; jakoby čekali, že bude vždy vše jen sluníčkové, nebo že bude vždy jen po jejich.

Moc bych si přál, kdyby se mezi přáními a předsevzetími do nového roku objevilo i více upřímnosti, trpělivosti, empatie, nadhledu, či schopnosti kompromisu. Co se týče vánočních dárků, klidně buďme „přísní“ a vyžadujme, aby tablet tabletoval a mixér mixoval – a všechny případné chyby klidně reklamujme; ale k lidem (k jiným lidem i sami k sobě) zkusme být trochu benevolentnější a „lidštější“. U lidí to přeci jen není ani tak o „funkcích“ a „specifikacích“, jako spíš o komunikaci.

No a jinak všechno nejlepší do nového roku a tak vůbec :)

Johny.cz